Máme společnou kasu, ale on si jezdí na hory. Sám.

Jeďte s ním! Yettiové jsou lstiví!

František Koudelka
František KoudelkaNěkdejší nezávislý filmový publicista, překladatel a spisovatel, který se rozhodl, že s novinařinou definitivně sekne. Přesvědčil ho až velmi nadstandartní honorář. Je mu třicet pět let, je svobodný, bezdětný a odmítá chovat ve svém „kapesním“ bytě třeba jen křečka. Je dost svérázný, stejně jako jeho názory.

Ani už dál nepokračujte. Všechno je mi jasné. Stačí jen, abych si přečetl vaši úvodní větu a už ani nemusím pokračovat dál: rovnou tady a na fleku vyhmátnu jádro vašeho problému, jak kdyby bylo z pudla. Vy se prostě o vašeho manžela bojíte. Ano, je to tak. Bojíte se, že vám ho nádherné, úchvatné, monumentální, hrdé, dechberoucí, do neskutečných výšin se tyčící, ale přesto tak zrádné hory vezmou. Mohu vás uklidnit: ten strach je naprosto oprávněný. Každoročně umírají v horách milióny lidí. Pokud vám teď nějak nesouhlasí statistiky, prozradím vám tajemství – do péřovek mrtvých horolezců se totiž nahoře převlékají lstiví yettiové a vracejí se místo nich. Kolikrát tak mezi námi žijí dlouhé roky, než je někdo odhalí. (Nejznámějším takovým případem z poslední doby je Pavel Bém.) Ale zpátky k věci - musím přiznat, že mě váš dopis (z něhož jsem sice četl pouze úvodní větu, ale to mi stačí, neboť jsem napojen na ženskou duši mohutnými transatlantickými kabely empatie) dojal. Dýchají z něj totiž obavy o milovanou bytost, což je v této rubrice bohužel tak trochu výjimka - většinou sem dostáváme stížnosti, které zplodilo sobectví a egoismus, samé „já, já, já", někdy se dokonce (ale to naštěstí málokdy) objeví i tak mrzký motiv jako starost o peníze. Hnus, viďte.

Ale zpátky k věci. Váš problém má pochopitelně jediné řešení. Musíte na ty hory začít jezdit s ním. Ano, jistě, že on nebude chtít - miluje vás stejně jako vy jeho a nechce vás vystavovat nebezpečí, že se místo vás vrátí nedepilovaná sněžná žena. To je v pořádku. Protože vy se ho přece nebudete ptát. Copak jste toho trulanta po celou dobu vašeho vztahu nechala někdy o něčem rozhodnout? To by to dopadlo. Takže to udělejte jako vždycky - vůbec se s ním nebavte a jděte rovnou na věc. Zmiňujete se o jakési kase. Řešení je tudíž geniálně prosté: Tu kasu musíte vyloupit.

Ano, já vím, nejste žádný profesionální vylupovač bank, žádná kasařka, žádný mistr zločinu - ale důvěřujte mi. Pokud budete postupovat bod po bodu podle plánu, který vám nyní natluču do vaší tenkolebé makovičky, dokážete to. Řeknu vám přesně, jak to máte udělat.

Takhle:

Do péřovek mrtvých horolezců se totiž nahoře převlékají lstiví yettiové a vracejí se místo nich.

14:30 - Únikové vozidlo řízené vaším komplicem, nejlepší kamarádkou Eliškou (v kadeřnickém podsvětí známou též pod přezdívkou Čistička odpadních vod), parkuje před domem. Vystupujete a nenápadně procházíte průchodem na zadní dvorek vašeho domu. Eliška nechává motor běžet. Což je vcelku logické, protože se stále ještě pokouší správně zaparkovat a vmáčknout se do úzké, pouze dvanáctimetrové mezery.

14:32 - Dobře víte, že zadní východ je hlídaný horlivě ostražitou a nezkorumpovatelnou ostrahou - starou babou Mrázkovou, která vyložená v okně sleduje opřená o polštářek zachvění každého stébla pučícího z rozpraskaných dlaždic dvorku. Její ostříží pozornost ovšem dokážete odvrátit svým supermoderním technickým vybavením - pod okno sousedů vlevo umístíte diktafon a zapnete ho. Na diktafonu je nahrána jedna z nesčetných hádek s vaším milým - a zatímco si baba Mrázková málem vykloubí krk, jak se otáčí ve směru lákavého zvuku, proklouznete vpravo k zadnímu vchodu. Kvůli otiskům prstů máte pochopitelně rukavice - nejlépe ty od Karla Lagerfelda, které jsou považované za hit letošní podzimní kasařské módy a skvěle ladí s ostatními doplňky vašeho kriminálnického outfitu.

14:33 - Stojíte přede dveřmi vašeho bytu ve dvanáctém patře a- Pardon, omlouvám se, zapomněl jsem brát ohled na vaši fyzickou kondici a na to, že ve vašem domě není výtah.

Kolikrát tak mezi námi žijí dlouhé roky, než je někdo odhalí. (Nejznámějším takovým případem z poslední doby je Pavel Bém.)

14:58 - Stojíte přede dveřmi vašeho bytu ve dvanáctém patře a se zatajeným dechem zasouváte klíč do zámku. Pomalu jím otáčíte v cylindrické vložce. Kapky potu vám kloužou do očí. Jemně zatlačíte. Západka cvakne. Dveře se odemknou. Vyšlo to! Podařilo se vám odemknout vlastní byt! Pro ženu jako jste vy je to velké vítězství.

14:59 - Vaše kamarádka Eliška stále parkuje.

15:00 - Bezpečnostní zařízení je hned za dveřmi. Musíte ho zneškodnit během pouhé sekundy, než se jeho nervy drásající hluk rozlehne po celém baráku. Což učiníte tak, že ho podrbete na břiše. Váš pudl Andy se blaženě rozvalí v předsíni a místo, aby vás vítal hlasitým štěkotem, zapřede. (Ne, vážně, teď odmítám diskutovat o případných rozdílech chování u jednotlivých druhů zvířat - na to teď vážně není čas, jste v akci, ženská, vzpamatujte se, sakra!) Překročíte parůžky, které Andy každý podzim shazuje u botníku, a vstoupíte do obýváku.

15:02 - Podle plánů, které jste s nemalým úsilím ukořistila, víte, že obálka s penězi, je na stole (kam jste ji včera položila). Stačí natáhnout ruku a otevřít- Stop! To může být past! V obálce mohou být nastříhané noviny a bombička s nesmytelnou barvou, která vám bouchne do obličeje a nenávratně vám zničí mejkap - takže by si o vás eventuální zatýkající policisté mohli myslet, že jste neatraktivní! Musíte obálku nejdřív prosvítit. Takže vytáhnete z kabelky rentgenový difraktometr s co nejužším definovaným spektrem, využívající Braggova zákona, a zkontrolujete to. Naštěstí je všechno v pořádku.

Musíte na ty hory začít jezdit s ním. Ano, jistě, že on nebude chtít - miluje vás stejně jako vy jeho a nechce vás vystavovat nebezpečí, že se místo vás vrátí nedepilovaná sněžná žena.

15:05 - Otevíráte obálku.

15:06 - S grandiózním lupem v hrsti, celými dvaceti osmi korunami, prcháte po schodišti k únikovému vozidlu.

15:12 - Únikovému vozidlu bohužel došel během pokusů o parkování benzín.

15:13 - Jenže vy máte pochopitelně záložní plán. Takže hvízdnete na Andyho, vyšvihnete se do jeho sedla a za veselého klapotu kopýtek a hlasitého troubení zmizíte za rohem.

Druhý den, 18:22 - Otevíráte dveře pokoje horské boudy a vítáte se svým manželem, který vás láskyplně očekává v posteli, i s jeho sněžnou přítelkyní, která vás láskyplně očekává pod ním, za veselého prozpěvování vybalujete kufry a těšíte se na nezapomenutelnou dovolenou v nádherné, úchvatné, monumentální, hrdé, dechberoucí, do neskutečných výšin se tyčící, ale přesto tak zrádné polabské vrchovině.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek