Milá Renáto,

při čtení vašeho dopisu mi začal běhat mráz po zádech. Mé děti jsou ve věku, kdy je mám ještě - dá-li se to tak říci, pod kontrolou. Pohybují se jen mezi domovem, školou, školkou, kroužky a hřištěm, pochopitelně pouze v doprovodu mém nebo jiného dospělého. Svěřují se mi, když je něco trápí, neprotestují, když jim přerovnávám skříň a nejraději usínají v mojí posteli. Díky vám jsem si ale uvědomila, že tohle období velmi brzy neodvolatelně skončí. Z dobře známé malé osůbky se stane cizinec, o jehož denním rozvrhu, přátelích, pocitech a tužbách se budu moci jen dohadovat. A to ani nemusejí brát drogy.

Při čtení vašeho dopisu mi začal běhat mráz po zádech.

Nepochybuji o tom, že pocit bezmoci, který v této situaci prožíváte, musí být děsivý. Zvlášť, když jste na výchovu šestnáctileté dívky (zřejmě) sama. Proto bych vám radial, ze všeho nejdříve vyhledat poradnu pro rodiče drogově závislých. Nejenže vám tam poradí, jak máte postupovat, ale také tam potkáte další rodiče v podobné (i horší) situaci, kteří vám pomohou uvědomit si, že nejste jediná, koho podobné trápení potkalo. Například v Praze takovou poradnu provozuje sdružení Sananim na adrese Café Therapy, Školská 30, Praha 1. Léčebna pro teenagery ohrožené drogovou závislostí se nachází třeba v Řevnicích u Prahy (Cesta Řevnice, kontakt na www.cbox.cz/sm-cesta). Ta nabízí osmitýdenní programy, jejichž cílem je pomoci dětem zastavit se na cestě do závislosti.

Ze svého okolí znám řadu příběhů lidí, kteří v mládí experimentovali s drogami. Jejich konce jsou velmi různé. Někteří z toho prostě "vyrostli". Některým pomohl třeba jednoroční pobyt v cizině, jiným okamžik, kdy potkali tu pravou ženu nebo se jim narodilo dítě. Někteří se s drogami potýkali ještě dlouho po třicítce a vyšli z toho zdlouhavého zápasu sice vítězně, ale tak vysílení, ušmudlaní a unavení, že je jen stěží čeká nějaká zářná bezdrogová budoucnost. Další jsou ve vězení. A o některých dnes nevím, jestli jsou ještě naživu. Všechny jejich příběhy mají společné jen jedno: jejich rodiče (pokud o drogových problémech svých dětí vůbec věděli), mohli vývoj událostí ovlivnit jen částečně a zpovzdálí.

Jejich konce jsou velmi různé. Někteří z toho prostě "vyrostli".

I proto je nyní důležité, abyste nezapomínala také sama na sebe, na své duševní zdraví. Problém, který vás a vaši dceru potkal, nevznikl během pár dnů a během pár dnů se také nevyřeší. Čeká vás běh na dlouhou trať, proto šetřete silami. Choďte cvičit, do kina a na víno s kamarádkami. Nepřestávejte dělat věci, které máte ráda. Nenechte se duševně vysávat situací, kterou jste nezavinila, a kterou nemůžete příliš ovlivnit.

Držím vám palce.