Máte odvahu, to se musí nechat. Udržet třebas i jeden jediný vztah je občas akrobatická disciplína, srovnatelná s chůzí po laně napjatém nad propastí. A pokud při té chůzi chcete žonglovat hned se dvěma muži naráz, s tím zákonným, s nímž jste založila rodinu, a s tím tajným, se kterým prožíváte vzrušující okamžiky, musíte mít k tomu opravdu hodně dobrý důvod. (Anebo se možná jenom hodně nudíte, to už nechám na vás.)

Můj názor ovšem je, že tahle akrobacie se nedá provozovat věčně. Pravda, někteří muži to umějí. Třebas i celá desetiletí si dokážou někde v podkrovním bytečku vydržovat tajnou milenku, za kterou zaskočí jednou týdně, a manželka se o ní nedozví ani na smrtelné posteli (anebo o ní naopak celou dobu ví, ale v zájmu zachování rodinné pohody předstírá blaženou nevědomost). Koneckonců, tenhle francouzský styl nevěry je v mých očích rozhodně přijatelnější než v ajfru milostného vzplanutí na stará kolena vykopnout manželku ze svého života jako pánové Paroubek a Topolánek…

Můj názor ovšem je, že tahle akrobacie se nedá provozovat věčně. Pravda, někteří muži to umějí. Třebas i celá desetiletí si dokážou někde v podkrovním bytečku vydržovat tajnou milenku, za kterou zaskočí jednou týdně, a manželka se o ní nedozví ani na smrtelné posteli.

Jenže muži, kteří udrží dlouhodobý milostný poměr pod pokličkou, umějí velmi dobře oddělovat své emoce jednu od druhé. Na sex mají jeden šuplík. A na manželství, rodinu a s tím související závazky šuplík úplně jiný. Nemíchají to dohromady. A už vůbec do toho nepletou romantickou lásku, ta obvykle ve všem nadělá jenom paseku.

To my, ženy, máme sklon všechny své city, vášně a duševní poryvy nasypat do jednoho hrnce a uvařit z toho pořádně horký eintopf. Láska, partnerství, sex, vzrušení, morální opora… chceme mít všechno pohromadě, v jednom jediném vztahu, a když u některého z našich mužů něco z toho nenacházíme, máme pocit, že je něco v nepořádku.

Proto je pro nás takřka nemožné udržovat dva paralelní vztahy. Pár měsíců? Možná. Ale dřív nebo později se dostaví únava materiálu, protože nás vyčerpá naše úsilí investovat do každého z obou vztahů celé své já.

A potom, dříve nebo později, nastane jedna z níže uvedených možností:

Milence to přestane bavit a opustí vás. To je ta nejpříznivější možnost. Já vím, že to nezní moc lákavě, ale je to to nejlepší, co by vás mohlo potkat. Jednou mu budete vděčná.
Uděláte nějakou banální chybu. Třeba manželovi omylem pošlete esemesku, určenou pro milence. To se stává častěji, než tušíte. V takovém případě se řiďte Plzákovou radou: zatloukat, zatloukat, zatloukat. Každý se nakonec raději smíří s vaší vachrlatou výmluvou než s titulem paroháče.
Pocítíte touhu se manželovi přiznat. Nedělejte to. Ve snaze ulevit svému svědomí mu ublížíte víc, než si umíte představit. Váš vztah tuhle osudovou ránu už nikdy tak docela nerozchodí, i když se usmíříte, navždycky to bude váš vztah hyzdit tak, jako váš obývák hyzdí kýčovitá váza, kterou jste dostali od jeho matky a netroufáte si ji vyhodit.

Jak vidno, vyhlídky nejsou příliš lákavé.

Udělala jsem si průzkum mezi svými kamarádkami, které považuji za převážně monogamní, a na výsledku se pozoruhodně shodly: nejlepší milenec je imaginární! „Já dokážu v dlouhodobém vztahu vydržet jenom díky tomu, že se každou chvíli do někoho platonicky zamilovávám,“ řekla mi Martina. „Pouštím si filmy s Clivem Owenem,“ přiznala Bára. „Flirtuju s každým, koho potkám, ale jen v určitých mezích,“ dodala Renata.

Zkrátka a dobře, spokojené manželství a paralelní milenecký vztah koexistovat mohou. Ovšem jen v naší fantazii.