Udržet si manžela i milence? A není to náhodou spíš tak, že si chcete udržet milence a manžela nemůžete opustit, protože by to byl přece jenom velký krok do neznáma? Vždyť je tady společný byt a společné účty a společná hypotéka a společné domácí zvíře a společné děti - a třeba taky společná minulost, která vždycky nebyla tak úplně hnusná. Pravda, s milencem se možná nabízí společná budoucnost a ta je sice lákavá, ale taky zatraceně nejistá.

Většina žen odpřísáhne, že je svým založením monogamní. Když hledají milence, pak ne kvůli chvilkovému povyražení, ale proto, že chtějí ve svém životě udělat zásadní změnu. A jestliže nějakou dobu udržují paralelní vztah, není to z vrozené „zkaženosti“, ale z praktických důvodů a v duchu starého židovského přísloví „nevylévej starou vodu, dokud nemáš čistou“.

Patříte-li k takovým ženám, pak vašemu postesknutí, že byste si ráda udržela manžela i milence, nevěřím. A myslím si, že byste si mezi těmi dvěma měla rychle vybrat, jinak je naštvete oba a přijdete o možnost volby. Dvojí život, který ve skutečnosti nechcete vést, totiž dokáže pěkně unavovat a z únavy vznikají chyby.

Většina žen odpřísáhne, že je svým založením monogamní. Když hledají milence, pak ne kvůli chvilkovému povyražení, ale proto, že chtějí ve svém životě udělat zásadní změnu.

Možná ale náležíte k žádaným ženským úkazům, o nichž vedou muži debaty ve sprchách, a hrát na dvě strany zároveň je váš životní program a stojí vám to za to, i když to s sebou nese riziko. Nikdy ovšem nemůžete počítat s tím, že budete mít manžela i milence jistého jednou provždy. Je to hra o čas. Jak může dopadnout? Mám tu jeden příklad přímo ze života.

Mojí kamarádce Anně je padesát, má dvě odrostlé děti, je skoro třicet let vdaná a za tu dobu vystřídala několik milenců. Nikdy to nevydrželo dlouho. Vůle sice byla, ale vztah na zapřenou nesnesl zátěžovou zkoušku: milenec většinou selhal. Jestliže na rčení, že „muži žárlí na ty, co byli před ním“, je hodně pravdy, jak to asi musí být se žárlivostí vůči těm, kteří jsou pořád na scéně?

Potom Anna potkala rockera R. Prohodili spolu pár společenských vět a bůhvíproč si vyměnili telefonní čísla. Druhý den dostala originální a drzou esemesku: „Co budeme dneska vařit?“ – „Panádlovou polívku,“ odpověděla bez váhání a nebylo cesty zpět. Jasná otázka, jasná odpověď a ještě ten den bylo navařeno.

Jestliže na rčení, že „muži žárlí na ty, co byli před ním“, je hodně pravdy, jak to asi musí být se žárlivostí vůči těm, kteří jsou pořád na scéně?

R. vypadal jako ideální milenec - zbytečně se na nic nevyptával, nedělal žárlivé scény, ani narážky a fakt, že je jedním z vrcholů trojúhelníku, nebral úkorně. Idylku ovšem po čase Anna neustála. Všechno začalo tím, že se svěřila kamarádce a padla řečnická otázka: „Nejsem náhodou čubka?“ Následovalo klasické probírání vztahových záležitostí, které mají ženy tak rády a které často nevede k ničemu dobrému.

Po debatě Anny s kamarádkou už nikdy nic nebylo jako předtím. Rocker R. brzy poznal, že se tu začínají řešit „velké věci“, a když mu přišla esemeska „Budeme ve středu vařit?“, odepsal: „Snad radši ani ne.“

S problémem „mám manžela a milence a chci si je udržet oba“ se vlastně vypořádat neumím. Kdyby ovšem postesknutí znělo „mám manžela a milence a chci si je udržet oba CO NEJDÉLE“, pak by tu rada byla: Smiřte se s tím, že budete bloudit, a tak si to bloudění udělejte aspoň co nejhezčí. A taky - nějaký čas nebo pokud možno vůbec neřešte s kamarádkami své vztahové záležitosti. Vztah je živý organismus a na pitevní stůl nepatří.