Lucie se ocitla v dvojím ohni. Co má dělat?
Vážená redakce,
Chci se podělit o svůj příběh a možná i vyslechnout nějakou dobře míněnou radu, i když s uvědomuji, že mě mnozí z vás odsoudí. Miluji dva muže – manžela a milence.
S manželem mě pojí jistota, láska, bezpečí a samozřejmě naše dvě děti. Je to jako bezpečný přístav, který bude vždy stejný a pevný. S přítelem Janem je to něco jako výbuch emocí. |
Možná proto je překvapivé, že mám i milence. Trvá to již více než čtyři roky a ten vztah mi dává to, po čem se mi v manželství stýskalo – nevypočitatelnost, vášeň, vzrušení. Nikdy jsem nic takového neplánovala, prostě se to stalo, je celkem jedno jak. Ze začátku jsem se cítila špatně a chtěla jsem to mnohokrát ukončit, ale kdykoli jsem byla s ním, veškerá má předsevzetí byla zapomenuta, a já zas propadla jeho kouzlu. Nakonec jsem se smířila s tím, že miluji dva muže a že je oba svým způsobem potřebuji.
Na druhou stranu někdy přemýšlím, jak to, že mi vyhovuje takhle schizofrenní život. Nejen že mi vyhovuje, já ho potřebuji. To je opravdu zvláštní a nerozumím tomu. |
Na druhou stranu někdy přemýšlím, jak to, že mi vyhovuje takhle schizofrenní život. Nejen že mi vyhovuje, já ho potřebuji. To je opravdu zvláštní a nerozumím tomu. Samozřejmě že mám někdy strach, že to praskne. Nechtěla bych nikomu ublížit, hlavně ne Tomášovi a dětem. Musím doufat, že se to nestane, a že se celá situace nějakým způsobem vyřeší. Vnitřně mám oba vztahy úplně oddělené, jako by je vedly dvě různé osoby. Možná, že to je důvod, proč necítím vinu ani nemorálnost. Co myslíte?
Vaše čtenářka Lucie