Mám malé dítě a chodím do práce. Jsem krkavčí matka?

Volba dítě či práce je těžká.

Milá Marcelo!

Rozhodování dítě versus práce je jedním z nejhorších dilemat emancipovaných matek. A blbé je, že ideální řešení neexistuje. Vždycky musíte něco obětovat. Zůstanete s dítětem dlouho doma? Nejspíš profesně zaostanete tak, že to později obtížně doháníte. Jdete brzy do práce? Můžete si to později vyčítat a litovat (i sama kvůli sobě), že jste s dítětem v jeho nejhezčích prvních letech nebyla víc. Obě řešení mají svá pro i proti a volba mezi nimi je vždy vysoce individuální. Nemohu vám proto dát jednoznačně za pravdu a potvrdit vám, že jste udělala dobře. Co vám ale můžu říci jednoznačně – nejste krkavčí matka! Jste prostě žena, která má ráda svou práci a chce být i dobrá máma. A to není nic jednoduchého.

Když se člověk o něčem závažném rozhoduje, měl by to promýšlet ze všech hledisek. Systematický přístup k vašemu problému by tedy vypadal asi takto:

 

1. Co je nejlepší pro dítě/rodinu?
2. Co je nejlepší pro mě?
3. Pokud se to neshoduje, čemu dám přednost nebo jaký kompromis vymyslím?

Ad 1/: Co je nejlepší pro dítě? Pro malé dítě, minimálně do 3 let, je nejlepší být doma s rodinou. V raném věku pomáháte dítěti vybudovat emoční základy osobnosti – sebedůvěru, citovou stabilitu, které si ponese celý život. Záleží samozřejmě hodně na typu dítěte. Je-li společenské, extrovertní a nebojácné, potřebuje jistotu rodinného zázemí méně než dítě úzkostné a nejisté. Bylo by ideální, kdyby matka mohla prvních několik let být s dětmi doma. Je to ale vždycky možné? Často je objektivní situace taková, že to prostě nejde – matka je např. s dítětem sama, rodina je ve velké finanční tísni apod. Většinou není situace tak vyhraněná, jde spíš o to, co matka vlastně chce a jaký je typ. Tím se dostáváme k další klíčové otázce:

Ad 2/: Co je nejlepší pro vás? Zkuste úplně upřímně a jen sama pro sebe prolustrovat své vnitřní motivy. Co je ten hlavní důvod, že jste šla do práce? Snaha neztratit kontakty? Finance? Nebo vás to taky doma už moc nebavilo? Až si na tuhle otázku odpovíte, vaše úvahy se výrazně urovnají.

Jsou totiž ženy, které se pro dlouhodobý pobyt doma vyloženě nehodí. Nebaví je to a trpí hlubokou frustrací, i když velmi milují svoje dítě. Pro ně i jejich rodinu je pak mateřská dovolená spíše kontraproduktivní, protože svou frustraci chtě nechtě přenášejí na dítě a celé okolí. Tady bych jednoznačně doporučila práci, aspoň na částečný úvazek. Uleví se tak všem. (Pokud je samozřejmě dítě zdravé a nepřítomnost matky jakž takž snáší.)

Druhým pólem jsou ženy, které to doma baví, mateřskou dovolenou si užívají a po práci se jim nestýská. Pokud je tedy nežene absolutní nutnost, např. finanční, měly by následovat své přirozené sklony a zůstat s dětmi pár let doma.

Většina z nás je tak nějak namíchaná – baví nás to s dětmi, ale potřebujeme se realizovat i mimo rodinu. Ideální jsou pro to svobodná povolání, práce z domova nebo částečné úvazky. Na „západě“ už je takových možností daleko víc, u nás nabídka zkrácených úvazků stále pokulhává. Bohužel.

Ad 3/ Jak se tedy zachovat? Do práce, nebo ne? Tu volbu si musí udělat každý sám za sebe. Nikdy to není jednoznačně a bezbolestné rozhodování ,vždycky musíme trochu něčeho obětovat – finanční situaci, profesní růst, nebo na druhé straně čas s dítětem. Tvrzení lifestylových časopisů, jak krásně jde skloubit práce s mateřstvím, nejsou úplně z tohoto světa. (A to, co je obvyklé v USA, není, při vší úctě, také žádný argument, tím bych se na vašem místě neuklidňovala.) Nejlepším řešením je kompromis částečného úvazku, ten ale často zaměstnavatel neumožňuje.

Vy jste, Marcelo, dobrá a milující máma, ale táhlo vás to zpátky do práce. Dítě je zdravé a spokojené, kolektiv snáší dobře. Přesto bych na vašem místě ještě jednou uvážila, zda to tak je opravdu nejlepší. Pokud by vašemu chlapečkovi byly 3-4 roky, bylo by to zcela O.K. V roce a půl se trochu obávám, že je na kolektivní zařízení ještě moc malý. Jesle bych považovala spíš za krizovou variantu, ne standardní denní péči. Lepší bývá hlídání v nějaké rodině s malými dětmi v okolí (lze nejlépe najít inzerátem v časopise městské části.). Nebo zařízení typu mikrojesle/domácí školka. Prostě komorní rodinné prostředí.

A je opravdu nutné, abyste byla v práci každý den? Původní plán – 2x týdně, o kterém píšete, by mi připadal podstatně vhodnější. Tak malé dítě potřebuje vás (nebo jinou stálou osobu) co nejvíc kolem sebe. Na vašem místě bych se znovu vážně zamyslela, zda vám váš obor nenabízí jiné pracovní možnosti, zda třeba nemůžete dočasně na volnou nohu atd. Pokud to jen trochu jde, doporučovala bych na 1-2 roky přibrzdit v práci a být co nejvíc se synem.

Roli hraje i to, zda chcete mít další děti (a kdy přibližně). Pokud už další nechcete, o to víc bych vám radila trávit se synem maximum času. První roky dítěte utečou hodně rychle, na práci zbývá celý další život. Už nikdy později vám nebude dítě tak blízké, nebudete zažívat tak intenzivní pocity z jeho pokroků a změn. Řada rodičů proto později lituje, že si lépe neujasnili priority a neužívali si dětí, dokud byly malé.

Zaměstnaná matka je hrdinkou naší doby (jak píše německá autorka Cordula Nussbaum). Každá se v té své „hrdinské“ roli snažíme, jak umíme nejlíp. Vítejte mezi nás a ať se vám daří!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky