Ano. Jako každá matka.
Ano, chápu vaše dilema. Někdy bývá opravdu těžké zjistit, jestli jste krkavčí matka nebo ne. Těžké, ale nikoliv nemožné. Stačí, abyste si upřímně, po pravdě a s brutální otevřeností odpověděla na následující otázky: Jsem velká padesát centimetrů? Vážím kilo a půl? Mám dlouhá, na konci široká, prstovitě zakončená křídla? Mám mohutný zobák a černé, kovově lesklé peří? Jsem holarktický druh? Pakliže odpověď na všechny tyto dotazy zní „ano", nezbývá vám, než se podívat drsné realitě do očí a přiznat si krutou pravdu: Je to tak, jste krkavčí matka.
Ne, moment, už mi to došlo: Že vy jste to myslela metaforicky?
Tak tohle už mi nedělejte. Vážně.
Hele, my tady v našem prestižním magazínu pracujeme pouze s přesnými formulacemi, exaktně měřitelnými fakty a fantasmagorickými drby. Jsme v podstatě vědecké pracoviště. Něco jako CERN. A sebemenší odchylka může způsobit kolaps vesmíru nebo uprostřed České republiky otevřít černou díru nebo vyvolat celosvětovou finanční krizi. Jako ta zdánlivě neškodná metafora, kterou nám jistá paní z Šumperka poslala před pár měsíci - a vidíte? Takže si příště dávejte bacha, jasný? A nepište mi věci jako „mám nervy v kýblu", protože já okamžitě vyděšeně volám doktora, aby přijel, z toho kbelíku je vylovil a rychle vám je transplantoval, nebo „nedokázala jsem z něj spustit oči", protože já hned uříceně přibíhám a snažím se ty vaše bulvy od dotyčného odtrhnout a nějak vám je napěchovat zpátky do důlků. Dobře. Tak to bychom měli pravidlo číslo jedna: Žádné metafory. (Pravidlo číslo dvě je „žádné kedlubny zpívající operetu" - no ale o tomhle celosvětovém nebezpečí si pohovoříme někdy příště.)
Čili v případě, že otázku na svou eventuální krkavčitost myslíte metaforicky, jak jsme se konečně dopátrali, protože nejste schopná se vyžvejknout, je nutné samozřejmě celý problém řešit úplně jinak. Musíte si upřímně, po pravdě a s brutální otevřeností odpovědět na následující otázky:
1. Jak často dávám svému dítěti najíst?
| a) stojím u něj celý den s mikrovlnkou v podpaží a pokaždé, když se před televizí převalí tak, abych dosáhla na ústní otvor, cpu svému hladovému ptáčátku teplé papání, co se do něj vejde |
| b) třikrát za den |
| c) jednou za pětiletku |
| d) je dost starý a umí si jídlo udělat sám - v pěti měsících se už o sebe musí umět postarat a utrhnout si ze stěny tapetu a rozžvýkat ji není zas taková práce |
2. Jak hodně dbám na jeho oblečení?
| a) vyšívám mu na značkové skejťácké kalhoty sluníčka a pejsky, protože tak on to má určitě rád |
| b) každý den pravidelně šuplerou kontroluju, jestli vrstva špíny na jeho oděvech nepřesáhla pět centimetrů - a jestli ano, přes ohledu na křik a protesty nasazuju brusku |
| c) jsem benevolentní - náš chlapec si může nosit, co se mu zachce - akorát spodní prádlo, které si půjčí z mé skříně, musí před vrácením... no, ne vyprat, ale aspoň čistě olízat |
| d) každých osm měsíců se podívám, jestli ta role igelitu, do které jsem ho starostlivě zavinula, nemá někde trhliny |
3. Jak často si s ním od srdce a otevřeně povídám?
| a) mluvíme spolu pořád - jezdím s ním do školy a mluvím na něj v autobuse, sedím s ním v lavici a mluvím, zatímco učitelé vpředu nesmyslně žvaní, na fotbalovém tréninku za ním běhám a udýchaně pokřikuju dotazy na jeho milostný život, večer sedím u jeho postele a vždycky když vidím, že se mu klíží oči, obětavě ho probudím, aby mu z našeho nitěrného povídání neutekla jediná hřejivá věta |
| b) máme spolu dokonale upřímný vztah: tuhle se mě ptal, co jsem dělala s instalatérem na záchodě, a když jsem mu to řekla, tak se bez jakéhokoliv ostychu upřímně poblil |
| c) u nás v rodině ctíme staré dobré pravidlo jednoho příbuzného: „kdo mluví, ten zemře" (tomu pravidlu se říká „Vladimír Omerta" a kmotříček by měl radost, kdyby věděl, jak se hezky ujalo) |
| d) my si nepovídáme, zato si hodně SMSkujeme - ale velmi vřele a velmi podrobně, např. „VYLEZ ZE SVEHO POKOJE A POJD SE NAJIST, VECERE JE NA STOLE", „PREPNI TEN KANAL, NA TUHLE KRAVINU SE NECHCI DIVAT" nebo „TAKHLE SI TY BOTY NEZAVAZUJ, ROZVAZOU SE TI" |
4. Jak se vaše dítě jmenuje?
| a) no... é... ale vím, že je kluk - teda pravděpodobně |
| b) nějak od F |
| c) Bruce Willis - anebo si ho možná s někým pletu? |
| d) no samozřejmě, že to vím, ale na takové nesmyslné, zákeřné, zbytečné a o ničem nevypovídající otázky nehodlám odpovídat |
Výsledky testu (k výpočtu použijte Velkou Fermatovu větu, kde rovnice nemá pro n>2 řešení v oboru netriviálních čísel):
| 0-100 bodů: Své dítě zanedbáváte a nestaráte se o něj. Gratulujeme, jste krkavčí matka. |
| 100-1000 bodů: Své dítě hýčkáte a rozmazlujete tak, že bude absolutně nepřipravené na skutečný svět a bude celý život nespokojené a frustrované. Gratulujeme, jste krkavčí matka. |
| 3,141592653589793238-nekonečno: Myslíte si, že své dítě vychováváte v atmosféře přátelství, respektu a k samostatnosti. Ve skutečnosti vaše dítě fetuje, hraje World of Warcraft a bojí se vám přiznat svou pravou sexuální orientaci (je na veverky). Gratulujeme, jste krkavčí matka. |
Pointa: Tenhle boj prostě nemůžete vyhrát. Nikdy.
Šťastný Nový rok..
KONDICE
