Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Mám malé dítě a chodím do práce. Jsem krkavčí matka?

Ano. Jako každá matka.

Ano, chápu vaše dilema. Někdy bývá opravdu těžké zjistit, jestli jste krkavčí matka nebo ne. Těžké, ale nikoliv nemožné. Stačí, abyste si upřímně, po pravdě a s brutální otevřeností odpověděla na následující otázky: Jsem velká padesát centimetrů? Vážím kilo a půl? Mám dlouhá, na konci široká, prstovitě zakončená křídla? Mám mohutný zobák a černé, kovově lesklé peří? Jsem holarktický druh? Pakliže odpověď na všechny tyto dotazy zní „ano", nezbývá vám, než se podívat drsné realitě do očí a přiznat si krutou pravdu: Je to tak, jste krkavčí matka.

Ne, moment, už mi to došlo: Že vy jste to myslela metaforicky?

Tak tohle už mi nedělejte. Vážně.

Hele, my tady v našem prestižním magazínu pracujeme pouze s přesnými formulacemi, exaktně měřitelnými fakty a fantasmagorickými drby. Jsme v podstatě vědecké pracoviště. Něco jako CERN. A sebemenší odchylka může způsobit kolaps vesmíru nebo uprostřed České republiky otevřít černou díru nebo vyvolat celosvětovou finanční krizi. Jako ta zdánlivě neškodná metafora, kterou nám jistá paní z Šumperka poslala před pár měsíci - a vidíte? Takže si příště dávejte bacha, jasný? A nepište mi věci jako „mám nervy v kýblu", protože já okamžitě vyděšeně volám doktora, aby přijel, z toho kbelíku je vylovil a rychle vám je transplantoval, nebo „nedokázala jsem z něj spustit oči", protože já hned uříceně přibíhám a snažím se ty vaše bulvy od dotyčného odtrhnout a nějak vám je napěchovat zpátky do důlků. Dobře. Tak to bychom měli pravidlo číslo jedna: Žádné metafory. (Pravidlo číslo dvě je „žádné kedlubny zpívající operetu" - no ale o tomhle celosvětovém nebezpečí si pohovoříme někdy příště.)

Čili v případě, že otázku na svou eventuální krkavčitost myslíte metaforicky, jak jsme se konečně dopátrali, protože nejste schopná se vyžvejknout, je nutné samozřejmě celý problém řešit úplně jinak. Musíte si upřímně, po pravdě a s brutální otevřeností odpovědět na následující otázky:

1. Jak často dávám svému dítěti najíst?

a) stojím u něj celý den s mikrovlnkou v podpaží a pokaždé, když se před televizí převalí tak, abych dosáhla na ústní otvor, cpu svému hladovému ptáčátku teplé papání, co se do něj vejde
b) třikrát za den
c) jednou za pětiletku
d) je dost starý a umí si jídlo udělat sám - v pěti měsících se už o sebe musí umět postarat a utrhnout si ze stěny tapetu a rozžvýkat ji není zas taková práce

2. Jak hodně dbám na jeho oblečení?

a) vyšívám mu na značkové skejťácké kalhoty sluníčka a pejsky, protože tak on to má určitě rád
b) každý den pravidelně šuplerou kontroluju, jestli vrstva špíny na jeho oděvech nepřesáhla pět centimetrů - a jestli ano, přes ohledu na křik a protesty nasazuju brusku
c) jsem benevolentní - náš chlapec si může nosit, co se mu zachce - akorát spodní prádlo, které si půjčí z mé skříně, musí před vrácením... no, ne vyprat, ale aspoň čistě olízat
d) každých osm měsíců se podívám, jestli ta role igelitu, do které jsem ho starostlivě zavinula, nemá někde trhliny

3. Jak často si s ním od srdce a otevřeně povídám?

a) mluvíme spolu pořád - jezdím s ním do školy a mluvím na něj v autobuse, sedím s ním v lavici a mluvím, zatímco učitelé vpředu nesmyslně žvaní, na fotbalovém tréninku za ním běhám a udýchaně pokřikuju dotazy na jeho milostný život, večer sedím u jeho postele a vždycky když vidím, že se mu klíží oči, obětavě ho probudím, aby mu z našeho nitěrného povídání neutekla jediná hřejivá věta
b) máme spolu dokonale upřímný vztah: tuhle se mě ptal, co jsem dělala s instalatérem na záchodě, a když jsem mu to řekla, tak se bez jakéhokoliv ostychu upřímně poblil
c) u nás v rodině ctíme staré dobré pravidlo jednoho příbuzného: „kdo mluví, ten zemře" (tomu pravidlu se říká „Vladimír Omerta" a kmotříček by měl radost, kdyby věděl, jak se hezky ujalo)
d) my si nepovídáme, zato si hodně SMSkujeme - ale velmi vřele a velmi podrobně, např. „VYLEZ ZE SVEHO POKOJE A POJD SE NAJIST, VECERE JE NA STOLE", „PREPNI TEN KANAL, NA TUHLE KRAVINU SE NECHCI DIVAT" nebo „TAKHLE SI TY BOTY NEZAVAZUJ, ROZVAZOU SE TI"

4. Jak se vaše dítě jmenuje?

a) no... é... ale vím, že je kluk - teda pravděpodobně
b) nějak od F
c) Bruce Willis - anebo si ho možná s někým pletu?
d) no samozřejmě, že to vím, ale na takové nesmyslné, zákeřné, zbytečné a o ničem nevypovídající otázky nehodlám odpovídat

Výsledky testu (k výpočtu použijte Velkou Fermatovu větu, kde rovnice nemá pro n>2 řešení v oboru netriviálních čísel):

0-100 bodů: Své dítě zanedbáváte a nestaráte se o něj. Gratulujeme, jste krkavčí matka.
100-1000 bodů: Své dítě hýčkáte a rozmazlujete tak, že bude absolutně nepřipravené na skutečný svět a bude celý život nespokojené a frustrované. Gratulujeme, jste krkavčí matka.
3,141592653589793238-nekonečno: Myslíte si, že své dítě vychováváte v atmosféře přátelství, respektu a k samostatnosti. Ve skutečnosti vaše dítě fetuje, hraje World of Warcraft a bojí se vám přiznat svou pravou sexuální orientaci (je na veverky). Gratulujeme, jste krkavčí matka.

Pointa: Tenhle boj prostě nemůžete vyhrát. Nikdy.

Šťastný Nový rok..

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky