Má žena si koupila psa a odstavila mě na druhou kolej. Nenáviděl jsem ho tak, že jsem ho zkusil otrávit

„Honzo, podívej, jak je roztomilý,“ řekla mi Jana s Maxem v náručí. Ale já jsem cítil jen zlost a žárlivost. Nechtěl jsem psa, a teď se musel dělit o pozornost mé ženy s tímto malým tvorem. Dny ubíhaly a já se cítil čím dál více izolovaný. Jana trávila veškerý svůj volný čas se psem, zanedbávala naše společné chvíle. Přemýšlel jsem, jak bych se Maxe zbavil. „Nejraději bych ho otrávil,“ přiznal jsem si v duchu.
Jednoho večera, když Jana šla na procházku s Maxem, jsem se rozhodl jednat. Vzal jsem jed na krysy a promíchal ho s Maxovým jídlem. Srdce mi bušilo vzrušením i strachem z toho, co jsem právě udělal.

Hlavně, aby přežil

Když se Jana vrátila, čekal jsem, co se stane. Ale pak jsem uviděl, jak se Max hrabe v miskách a jí jídlo, které jsem mu připravil. V tu chvíli mi došlo, co jsem udělal. Byl jsem plný paniky a viny. „Co jsem to provedl?“ ptal jsem se sám sebe. Vyběhl jsem z domu a snažil se Maxe zastavit, ale bylo pozdě. Začal se dusit a lapat po dechu. Jana byla v šoku. „Maxi, co se děje?“ křičela. Zavolali jsme záchrannou službu a odvezli Maxe do veterinární kliniky. Cestou jsem se modlil, aby přežil. Uvnitř jsem cítil bolest a zármutek z toho, co jsem udělal.

Byla to hanba

V klinice nám veterinář sdělil, že Max přežije. „Měl štěstí,“ řekl. Jana plakala úlevou, zatímco já jsem cítil nevýslovnou hanbu.
Cestou domů jsem se přiznal Janě ke všemu. Překvapivě se nezlobila, jen smutně řekla: „Honzo, měl jsi mi říct, jak se cítíš. Mohli jsme to vyřešit spolu.“ Po této události jsme se oba snažili obnovit náš vztah. Začali jsme chodit na párovou terapii a já jsem se naučil akceptovat Maxe jako součást našeho života. Příběh o Maxovi mi ukázal, jak snadno může člověk ztratit kontrolu, když se nechá ovládnout negativními emocemi. Ukázal mi, že komunikace a pochopení jsou klíčem k zdravému vztahu. A především jsem pochopil, že láska a soucit jsou vždy lepší volbou než zloba a nenávist.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.