Milá Lauro!
Letní love story na jihu je úžasná věc (v každém věku). Muži tam umějí dát ženě znát, že je přitažlivá a milovaná. Myslí to v tu chvíli doopravdy, ale bohužel jim to často nevydrží. Něco podobného už prožily tisíce žen před Vámi , ale jen málo takových vztahů přežilo neromantickou realitu všedních dní a vydrželo.

Vy a Váš přítel můžete samozřejmě patřit k tomu malému procentu , kterému to vyjde, ale ta pravděpodobnost je spíše malá.

Tím Vás nechci zdeptat, jen dostat nohama na zem. Zatím o svém příteli, jeho zázemí a rodině skoro nic nevíte. Byli jste spolu krátce a zas tak dobře ho neznáte. Představa, že by se k Vám přestěhoval do malého českého města, mi připadá nereálná. Nejspíš by tam dlouho nevydržel. A Vy si sama sebe v Itálii taky nedovedete představit. To by rozhodně časem představovalo problém. Také odlišnosti, které Vás teď k sobě přitahují, by Vás později mohly rozdělovat – kulturní tradice, temperament, názory na rodinný život. Jižani bývají výborní milenci, ale v manželství nebo dlouhodobém vztahu už je všechno jinak (jako nakonec i u jiných národů.)

Vaše kamarádky mají pravdu: nejlepší v takové situaci je neplánovat a radovat se z toho, co je. Čas ukáže.

Doporučuji Vám proto potlačit své organizátorské sklony a nechat věcem volný průběh. Jeďte za ním, užívejte si lásky a zatím nic neplánujte. Také dávejte pozor na otěhotnění, to by Váš vztah neřešilo, spíš zkomplikovalo. (I pokud by Váš přítel básnil o tom, jak krásné by bylo mít spolu dítě.)

Bude-li chtít po sezóně přijet, tak přijede.

To by bylo nejdřív za 2 měsíce. Teprve až spolu strávíte víc času, poznáte, zda on je opravdu Váš osudový muž a zda své horoucí sliby také uskuteční. Pokud ne, nezlobte se na něj ani na sebe a buďte šťastná, že jste něco takového vůbec prožila. Vždycky lepší zažít velkou, i když nešťastnou lásku, než neprožívat nic .

Buďte ráda, že Vy jste to štěstí měla.