Lucie: On zahnul a zradil, ale já musím snášet všechen posměch a lynč

Celý život jsem v žila v zapadlé vesničce na Moravě a nedala na ni dopustit. Lidé byli přátelští, milí a vroucí. Všichni se znali a pomáhali si. Vzala jsem si muže svého srdce, porodila dvě děti a pracovala jako zdravotní sestra na místním středisku. Měla jsem perfektní život bez poskvrnky, v klidu a obležení přátel a nejbližší rodiny.

Nemohla jsem být šťastnější. Radek byl sice kluk z města, ale s radostí se přestěhoval za mnou na vesnici, ruchu už měl dost. Do naší rodiny zapadl téměř na povel a propadl kouzlu venkova. Po pár letech už byl nedílnou součástí zastupitelstva a krátce po svých čtyřicátinách se dostal na úplný vrchol. Lidé mě s nadsázkou oslovovali "Paní Starostová".

Ne/promyšlená volba

Úřednice a pravá ruka mého muže už dva roky přesluhovala a síly jí pomalu docházely. Rozloučil se s ní a vypsal výběrové řízení na novou posilu. Sešly se desítky zájemkyň, některé by mohly se svými zkušenostmi řídit ministerstvo. Hlásily se i pracovnice z měst, kterým už se zajídala byrokracie z velkých úřadů a doslechly se o pohádkovém místě na malé vesničce. Jedna mezi všemi vyčnívala. Holka krátce po škole se nemohla pochlubit praxí ani odpracovanými roky, zkušenostmi ani znalostmi. Přesto "žabka" svým konkurentkám vypálila rybník. Nevím, jestli za to mohla víra mého muže v její doposud neobjevený potenciál, podmanivý pohled nebo zadeček tak akorát do dlaně. Ze všech stran jsem cítila napětí, které jeho rozhodnutí způsobilo. Aura vesnice už nebyla přátelská a nevinná jako dřív.

Nevěra v přímém přenosu

Radek se nezměnil, stále byl tím milým a nápomocným starostou, ale úřad už neklapal jako dřív. V pracovní době si mladá úřednice lakovala nehty nebo prohlížela katalogy s kosmetikou a i po téměř půl roce se nezdráhala použít zaklínadlo,  že je na pozici nová a ještě si neohmatala všechnu agendu, ať s ní mají lidé strpení. Nad úřadem se začala stahovat tmavá mračna a stín padl i na vedení. Zastupitelstvo šlapalo Radkovi na krk, ale ten na svou svěřenkyni nenechal sáhnout. I když mi možnost nevěry přicházela často na mysl, nikdy jsem ho nepodezřívala. On takový nebyl.

A nalhávala jsem si to dlouho. Jenže pak udělali rozverní milenci školáckou chybu. Po hlášení zapomněli rozhlas vypnout a jejich dovádění tak slyšela celá vesnice. On ji lákal na svou výbavu, ona se mu na oko bránila. On si ji i přesto vzal a ona měla hrané výčitky. Padlo i slovo o mně, rodině a postavení. Všechny její vzdechy a jeho vzrušení slyšela celá vesnice. I když všichni věděli, o co jde, vydrželi do konce přímého přenosu.

Bez lítosti

Jeho zrada mi rvala srdce na kusy, ale věděla jsem, co musím udělat. Sbalila jsem mu kufry a vyprovodila ho z domu. Neprotestoval, uznal chybu a odešel. Pár dnů jsem zůstala zavřená doma a naivně doufala, že jeho odchodem se celá kauza uzavře. Možná jsem čekala i trochu pochopení, lítosti a soucitu. Lidé se ale proměnili v nelítostné saně a supi. Jen co jsem vyšla před branku, cítila jsem pohledy, které se na mě upíraly. On si dál seděl na úřadě jako nesvržitelný král a bavil se, jak neobratně svou ženu zradil, vysmíval se tomu a na velká ramena lákal své příznivce.

Já jsem byla pod palbou otázek a bolestivých poznámek. "Ten ti to nandal, co? Asi doma takový rodeo nemá, viď? Kup si tu větší okurku, budeš ji teď potřebovat." Možná bych celou situaci ustála, ale práce v ordinaci mě ubíjela. Lidé se u mě střídali celý den a mně se tak Radkova nevěra stále vracela. Po dvou měsících tryzny jsem utekla o sto kilometrů dál a pracuji v nemocnici jako řadová sestra. Ti, pro které bych dýchala, mě slovy lynčovali tak tvrdě, že jsem zachránila zbytky své důstojnosti a opustila to, co mi bylo v životě nejmilejší. Nelituji, ale srdce mě bolí.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky