Rozhovor s luxusní společnicí: Muži po mně chtěli to, co nedostali doma

Život luxusní společnice
Život luxusní společnice

Lucie se živila jako luxusní společnice několik let. Jejími klienty byli movití pánové z různých koutů světa. I když si pečlivě hlídá soukromí a svou pravou identitu odmítá odhalit, svolila k rozhovoru, ve kterém byla velmi otevřená.

O svých zážitcích začala psát blog mysecretpassionlife, jak říká ona sama – na rozloučenou. Lucie ve svých článcích popisovala, jak vypadala příprava na setkání s klientem, proč trávila spoustu času péčí o sebe, cvičením i výběrem spodního prádla. V některých článcích popisovala peprnější detaily i netradiční praktiky. Zbytek času věnovala mladá žena studiu na pražské vysoké škole. S převzetím vysokoškolského titulu pověsila Lucie život společnice na hřebík a definitivně tak uzavřela jednu životní kapitolu.

Na vašem blogu se můžeme dočíst, že jste si své klienty vybírala, respektive nesvolila jste ke schůzce s každým mužem, který se vám ozval. Čím vás tedy klient musel zaujmout, abyste na setkání kývla?

Byla to kombinace všeho možného – od toho, kde se dotyčný chtěl setkat, na jak dlouhou dobu, v jakém termínu, až po to, jakou formou mi psal atd. Snažila jsem se vybírat si klienty tak, aby jejich představy o společném čase, nejenom o tom privátním, co nejvíce rezonovaly s těmi mými. Například jsem odmítla jet na jazzový festival do Itálie, protože trávit každý den několik hodin na koncertech by mě nebavilo.

Popište, co měla většina vašich klientů společné. Předpokládám, že museli být movití, že museli být cizinci. Co dalšího je ještě spojovalo?

Jak už jsem zmiňovala, klienti si vybírají společnice na delší čas nejenom podle vzhledu, ale i společných zájmů. Všichni moji stálí klienti jsou velcí milovníci vína, s abstinentem bych si nerozuměla. :-) Většina z nich hrála golf, lyžovali, navštěvovali rádi kromě vinic i historické památky. 

Byli to spíše single muži, nebo ženatí pánové?

Z mých zkušeností to bylo půl na půl. Možná o něco více než polovinu tvořili pánové ženatí nebo v trvalém partnerském svazku. Zbytek byli vdovci, čerstvě rozvedení nebo single muži, kteří kvůli budování kariéry neměli na vztah čas.

Je to tedy nějaká prestiž ve vyšších kruzích si zaplatit služby luxusní prostitutky, zahrnout ji dary, zaplatit za drahý hotel? Manželka by je možná vyšla levněji…

Nemyslím si, že je to otázka prestiže, nebo jsem to alespoň nikdy neslyšela. Je to spíš praktické uspokojení touhy. Movití klienti preferují společnice z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že mají rádi společnost výrazně mladších žen, ale nechtějí je mít za stálé partnerky. Dalším jsou pravidla vztahu, právě ohodnocení v jakékoli formě určuje vztahové role. Milenka i partnerka chtějí vždy více času, pozornosti a později závazků ve formě manželství, dětí a podobně, což mnozí mí klienti už nechtějí. Jsou buď rozvedení, vdovci, nebo jen netouží po stálém partnerském vztahu.

Jak už jsem zmiňovala, část mých klientů je zadaná a nechtěli na tom nic měnit. Milenka, na rozdíl od společnice, představuje velké riziko, ať už z hlediska provalení nevěry a narušení rodiny, nebo případného rozvodu, a to především pro cizince. Ve spoustě zemí je rozvod pro muže mnohem komplikovanější než u nás a také nákladnější (muž platí alimenty nejenom na děti, ale i na manželku).

Čím vás zaujme, řekněme, obyčejný muž na ulici?

Mám ráda upravené, čisté a hezky oblečené muže. I když se to u nás rok od roku lepší, tak se vždy spíše otočím za mužem cizincem. Potrpí si na lepší materiály i propracovanější střihy u outfitů. A hlavně málokterý Čech nebo Češka se na vás na ulici usmějí, což je pro celkový dojem, na který máte pár vteřin, během kterých někoho na ulici spatříte, opravdu důležité. 

Jste podle všeho zkušená milenka. Co podle vás většina mužů od ženy chce?

Užívat si života, být v pohodě a samozřejmě užívat si chvilky rozkoše. Muži nechtějí předstírané orgasmy jak z levného porna. Chtějí ženy, co se na společné privátní chvilky těší, vědí, co jim dělá dobře, dokáží muži ukázat, jak je má přivést k vyvrcholení, mají se rády, mají rády své tělo, nestydí se za něj a pečují o něj. Samozřejmě krásným prádlem nikdy nic nezkazíte, naopak. Ale většina klientů oceňovala, že mám sametovou kůži, upravené nehty, čisté vlasy. Celkově mi přijde, že u nás spousta mužů i žen je už ochotných investovat například do dražšího oblečení, ale pak jsou líní si ho vyžehlit, nebo se dámám nechtějí mýt pravidelně vlasy atd.

Pánové vás vyhledávají, protože to od svých partnerek nedostanou?

Ti zadaní určitě ano. Žijí ve vztazích, kde došlo postupem času k odcizení, ale například kvůli dětem nebo společnému majetku v nich zůstávají. Spousta mužů vyhledává společnice, protože „doma“ je to stereotypní, partnerka nemá chuť experimentovat, realizovat s nimi jejich touhy a vyzkoušet něco nového, zapojit hračku, vyzkoušet role atd. Potkala jsem i gentlemany, kteří mi říkali, že mají se svojí partnerkou pravidelné intimní hrátky, ale protože tráví polovinu měsíce na cestách, rádi si užijí vášnivé chvilky i na hotelech, kde zrovna přespávají. 

Chtějí pánové po společnicích něco jiného než od žen, které jsou jejich partnerkami?

Každý muž, stejně jako každá žena, má jiné touhy. Ale samozřejmě je mnohem snazší zkoušet něco nového, vyslovit dlouho skrývanou tužbu před „cizí“ společnicí než před partnerkou po x letech vztahu. Obecně platí, že právě jasně určené role v rámci setkávání společnice s klientem umožňují velkou otevřenost. 

Setkávala jste se především s cizinci. Lze říct, která národnost je vám nejsympatičtější a proč a kterou naopak nevyhledáváte a proč?

Tomuto tématu jsem kdysi věnovala celý jeden článek na blogu. Nepotkala jsem zase tak velké množství gentlemanů, aby se z mých zkušeností daly vyvozovat závěry a statistiky. Také nemám ráda zobecňování typu: „Tenhle národ je takový, tenhle makový…“

Ale všichni Američani a Kanaďané, které jsem měla možnost potkat, byli neuvěřitelní pohodáři, velmi otevření, perfektně se s nimi dalo na všem domluvit. Jsem hodně precizní a mám ráda předem naplánovaný program, proto jsem si skvěle rozuměla s pány ze Švýcarska a Německa. Tady si troufnu říct, že úsloví „německý Ordnung“ opravdu platí. Moc mi nevyhovovali Indové, byť to byli jedni z nejvelkorysejších klientů, se kterými jsem kdy trávila čas. Přišli mi velmi chaotičtí, hodně schůzky přesouvali, měnili atd.

Dokázala byste poradit ženám, jak si udržet muže?

Myslím, že kdybych znala odpověď na tuhle otázku a prodávala bych ji například prostřednictvím e-booku, měla bych spoustu objednávek.

Obecně si myslím, že spousta žen dělá tu chybu, že se snaží vše zvládat samy, pak jsou z toho všeho unavené a bez energie. Ale muži jsou rádi rytíři, kteří pečují, většina mých klientů chce, abych měla orgasmus, abych byla uspokojená, zajímají je moje potřeby, chtějí mě potěšit. Podle mých zkušeností mají muži rádi spokojené, usměvavé, pozitivní ženy, které se o sebe starají, radují se ze života a užívají si privátní čas. A samozřejmě nikdy nic nezkazíte krásným prádlem a orálním sexem.

Litovala jste někdy, že jste se rozhodla živit vlastním tělem?

Ne, nikdy. 

Bála jste se někdy při práci o svůj život?

Ne. Tím, že si klienty sama vybírám, od začátku s nimi komunikuji, tak všechny problémové jedince, se kterými nemám stejné preference, vyřadím už na počátku. Nezažila jsem naštěstí žádnou vypjatou, agresivní nebo nepříjemnou situaci.

Co bylo na vaší práci nejpříjemnější?

Všechno. Orgasmy, cestování, skvělé víno, překrásné hotely, možnost seznámit se s lidmi, především muži, které bych v běžném životě neměla šanci potkat, kosmetické procedury v hotelových spa – takhle bych mohla jmenovat dál a dál, ten seznam by byl hodně dlouhý.

Co bylo naopak nejméně příjemné?

Téměř nic. Samozřejmě jsem neměla radost ze zpožděného letu, ztraceného kufru, ale to není nic zásadního. Zažila jsem párkrát situace v průběhu setkání s klientem, které mi nebyly úplně příjemné, ale vzhledem k tomu, že jsem opravdu extrémně pozitivní člověk, už jsem je zapomněla. Nejednalo se nikdy o nic dramatického, spíš šlo o nedorozumění a nepochopení. Ráda vzpomínám na všechny ty skvělé zážitky, kterých je opravdu většina.

Z vašeho blogu vím, že vaše rodina o vašem „druhém životě“, jak svou práci nazýváte, neví. Co by vám řekli, kdyby se to dozvěděli?

To opravdu nedokážu říct. Předpokládám, že by tomu nechtěli uvěřit, netuší o většině mých zahraničních cest. Když jezdím domů, snažím se být v rámci možností nenápadná. Mám své rodiče ráda a myslím si, že máme dobré vztahy, ale vzhledem ke vzdálenosti a samozřejmě i zcela odlišným hodnotám, názorům a životnímu stylu není náš vztah nijak hluboký.

Bude o vaší minulosti vědět i váš případný budoucí partner?

Rozhodně ano, ale mám v plánu zvolit nějakou, řekněme, odlehčenou variantu. Nemyslím si, že je nutné dopodrobna vyprávět o každém setkání, zážitku atd. Mé oblíbené rčení je, že „pravda je pružná“, takže tím se budu řídit.

Kdybyste se mohla rozhodnout znovu, rozhodla byste se opět pro stejnou formu přivýdělku?

Určitě ano. Nikdy jsem to nevnímala pouze jako formu přivýdělku, protože mě bavilo veškeré cestování, poznávání nových lidí, míst i kultur bylo perfektní. Každý máme jinou povahu, jiné potřeby a preference. Rozhodně to není pro každého, nicméně já jsem se v tom opravdu našla. Sex miluju, stálého partnera jsem během vysokoškolského studia neměla, takže mi nic nebránilo si užívat všeho, jak se lidově říká, plnými doušky. Veškerá sexuální dobrodružství, posouvání hranic, prozkoumávání vlastní sexuality mě velmi bavilo. Navíc jsem se mohla při přípravách na setkání naplno realizovat v dalších věcech, které mě moc baví, jako je líčení, móda, nakupování a vybírání sexy spodního prádla.

Poznala jsem spoustu zajímavých lidí, ve většině případů extrémně úspěšných v oborech, kterým se profesně věnovali, takže už jenom mít možnost si poslechnout jejich životní příběh, zkušenosti, názory bylo velmi obohacující.

Během loňského roku, kdy jste dokončovala studium, vás oslovilo nakladatelství s tím, abyste o svých zážitcích sepsala knížku. Prozradíte nám, o čem přesně kniha bude?

Knížka by měla vyjít na začátku příštího roku, přesný termín ještě nemám od nakladatelství Fortuna Libri potvrzený, ale předpoklad je leden nebo únor 2020. Určitě o tom budu s předstihem informovat na blogu. Po všech variantách, nápadech a možnostech jsem se vrátila k té první a dílo jednoduše pojmenovala „Můj druhý tajný život“, protože tak o něm mluvím já sama a přijde mi nejvýstižnější.

Na rozdíl od blogu, kde víc řeším praktické věci pro denní použití jako vibrátory, krásné prádlo a kosmetiku, bude kniha jenom o mně a mojí cestě z vesnice, která podle mě není ani na mapě (kecám, samozřejmě tam je), o hledání klientů, přešlapech, touze dojít na vrchol, vášni, luxusu, zkrátka o všem hříšném, co jsem milovala a vlastně nechtěla opustit...   

Nebude se jednat ani o červenou knihovnu či romantický příběh. Popsala jsem svůj život za posledních 5 let plný nespoutaného sexu, cestování s plným kufrem prádla, zkrátka svůj život bez krásného krajkového obalu, do kterého ho halím na blogu, a samozřejmě bez cenzury, kterou mě limitují sociální sítě.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky