Návod, jak odhalit nevěrníka, najdete v galerii!

Dokonalost

Existuje ideální pár? Ano! My. Vlasta pracoval na vesnici jako praktický lékař, já seděla na obecním úřadě. Skvěle jsme se doplňovali, lidé nás milovali. I když ho ženské naháněly, nosily mu do ordinace úplatky, koketovaly s ním a dělaly nemístné vtípky, zůstával imunní a já byla náležitě pyšná na to, že jsem to právě já, za kým se už téměř třicet let vrací domů. I já měla svých obdivovatelů dost, ale neměla jsem zapotřebí vrážet do našeho harmonického manželství klín pro pár chvilek vzrušení.

Už se to valí

Oba jsme měli práce až nad hlavu, ale spolu jsme na terase domku dokázali vydechnout a pousmát se nad některými příběhy, které jsme museli vyslechnout. Bohužel u mě v práci skončila kolegyně a výběrové řízení se táhlo měsíce. Musela jsem převzít její díl práce a jen málokdy se mi podařilo zamknout kancelář podle daného rozvrhu. Často jsem si uvědomila, že je čas jít domů, když se venku sešeřilo. Všechen elán byl pryč a milovaná práce se mi začínala protivit. Byla jsem jako stroj. Neunavovala mě jen práce, ale i fakt, že v rozpočtu nezbývá na odměny a "upřímná pochvala" mi za takový kopec povinností a zodpovědnosti připadala zoufale málo. Cítila jsem únavu, rozetřásly se mi ruce, kůže pobledla a v prstech jsem od rána do večera cítila nepříjemné mravenčení. Vlasta na mě poznal, že nejsem ve své kůži a předepsal mi léky, ale já na ně moc nevěřím a nechtěla jsem být v práci v útlumu, a tak jsem je nechala položené na stole. Možná by mě na pár hodin probraly k životu. Ještě ten den jsem zkolabovala a byla převezena k němu do ordinace.

Brzdi!

Položil mě na lůžko za plentu, namíchal speciální koktejl bylinek a nechal mi je proudit do krve. Cítila jsem okamžité uvolnění a příval energie. Už už bych se stavěla na nohy a vrátila se zpátky do pracovního kolotoče, ale rychle mě usměrnil. "Odpočívej, ať se to už neopakuje!" Do konce pracovní doby zbývala sotva hodinka, a tak jsem si vzala jeho slova k srdci a vytěsnila povinnosti z hlavy. V přední části ordinace byl velký ruch, pacienti se střídali poměrně rychle. Po chvilce jsem je přestala vnímat a usnula.

Jsem pořád tady!

Probudila mě rána z ordinace. Infuze byla prázdná, já nabitá energií a rozespalá zároveň. Promnula jsem si oči a snažila se rozluštit, co se děje. Škvírou v plentě jsem viděla k Vlastovu stolu. Lampička svítila, počítač byl zapnutý, ale manžel nikde. Najednou se rozjela série zvuků, které jsou všem dobře známé, ale nedějí-li se přímo jim, většinou nevěstí nic dobrého. Těla prudce narážela do kartoték a Vlasta někoho do detailů instruoval. Byla to jeho sestra. Ta nepříjemná kolegyně, kterou nemohli pacienti vystát. Poučoval ji, jak se nastavit, jak se prohnout, jak celý proces urychlit. "No tak dělej, musím ještě vyzvednout ženu na úřadě!" Během chvilky ruch ustal. "Tak sestři, zítra a v pátek máte tu dovolenou. Užijte si víkend." Mlčky jsem ležela na lůžku a čekala, co se bude dít. Oknem jsem zahlédla, jak jeho milenka nasedá na kolo a odjíždí. "Tak, je ti líp? Mělo by. Pojď, uděláme si doma pohodu!"

Všichni máme ostré lokty

Asi si myslel, že jsem celou dobu spala. Nemluví o tom a utvrzuje se v přesvědčení, že o ničem nevím, když se v tom nevrtám. Usmívám se na něj a rozumíme si víc, než kdy dřív. Nevím, jestli ví, že vím. Mám esa v rukávu. Získala jsem nejpozornějšího manžela široko daleko a svůj vztek si vybíjím na místní poběhlici. Jen těžko by se mi přiznala a já mohu z pozice úřednice páchat zlo. Pro její děti se letos nenajde volný flíček ve školce a nevyjdu jí vstříc se splátkami za komunální odpad. Každý škodí po svém!