Svěží genový mix
Mám kolem sebe mnoho lidí, kteří si za životního partnera zvolili cizince. Proč? Proč ne, když máme tu možnost. Dřív to bylo těžší, jestliže hranice byly pod dohledem a mohli jsme se dostat jen k partnerům ze spřátelených zemí. I tak mezinárodní vztahy existovaly. Říkám si: Co nás k cizincům tak láká? Je to možná troufalé, ale nedá mi to: Třeba si to na nás příroda takhle nachystala, aby se naše geny mohly zase pěkně načerstvo promíchat. Zvětší se lovný rybník, máme mnohem větší možnost výběru. A jistěže nedochází jen k výměně genů, ale i zpestření kulturních tradic a obměně stereotypů. To pro nás může být velmi občerstvující, zajímavé a přitažlivé.
Nedotknutelné soukromí
Do hry však vstupují i jiné faktory. Představme si partnera, který nemluví stejnou řečí. Bude to nutně omezovat jeho kontakt s naší rodinou a našimi přáteli. Může to být složité a přinášet i značnou dávku frustrace, ale na druhou stranu to páru zajišťuje příjemné soukromí. Nikdo se vám nebude montovat do vztahu, hodnocení partnera zůstane omezeno na pocit a jakýsi první dojem, protože ostatní si s ním prostě nemohou popovídat. A to nám někdy může dost ulehčit situaci. Zejména když tíhneme k tomu, že názory druhých se řídíme víc než názorem vlastním.
Možná se ani tolik nebudeme hrnout mezi přátele, abychom nemuseli stále překládat. Opět to samozřejmě může být frustrující, ale nezapomínejme – každá mince má dvě strany, a tak si budeme jistě více hledět svého partnera a našeho vzájemného vztahu než ostatních v okolí.
V každém partnerském vztahu, jak stejnojazyčném, tak mezinárodním, se přirozeně vytváří speciální intimní mluva, kterou sdílí jen daný pár.
Intimní řeč
V souvislosti s mezinárodním vztahem často zaznívají obavy, že přece nikdy nemůže být tak blízký a intimní. Že to v cizím jazyce prostě není možné. Vždyť nejsme s to rozlišovat drobné jazykové nuance a odpadne vůbec mnoho výrazů, protože je zkrátka neznáme. To je pravda. Ovšem nenechme se zmást. V každém partnerském vztahu, jak stejnojazyčném, tak mezinárodním, se přece přirozeně vytváří speciální intimní mluva, kterou sdílí jen daný pár. Partneři si proto většinou poměrně snadno dokážou najít způsob, jak se spolu domlouvat a být si blízko.
Láska na dálku jako terapie
Vztah s cizincem pro nás může mít v jistém smyslu i určitý terapeutický efekt. Mnoho lidí má strach z vážného vztahu. Bojíme se závazku, v minulosti nás mohl někdo ranit nebo odmítnout. Ke vstupu do nového partnerského vztahu potřebujeme bezpečí. A láska na distanc tu může zafungovat. Poskytuje nám totiž určitou vzdálenost danou cizím jazykem, tedy alespoň do doby, než se sami odhodláme k postupnému sbližování. Necháváme si i takzvaně otevřená vrátka – věrohodné odůvodnění, proč se vztah ocitá v problémech, je hned po ruce. Často pak takový okamžik vůbec nenadejde. Řeší se kulturní a jazykové bariéry a na malicherné dohady prostě není kapacita a prostor. Ani to někdy není špatné.
Ztraceni v překladu
Vztah s cizincem je lákavý, může do našeho života vnést nečekaný pohled na svět, nové kulturní zázemí a tradice. Ze smíšeného vztahu pochází bilingvní, někdy i trilingvní děti, které mají oproti vrstevníkům hovořícím jen jedním jazykem nespornou výhodu. Stejně neoddiskutovatelná jsou i negativa takového vztahu jako omezený kontakt s přáteli a rodinou, frustrace při neustálém překládání, nesdílení kulturních tradic. Nakonec ale nezáleží na tom, jestli s partnerem mluvíme společným rodným jazykem nebo ne, protože naše vnitřní schopnost milovat se od toho neodvíjí.
Článek vznikl ve spolupráci s redakcí online magazínu Psychologie.cz.