Operaci jsem si nemohla dovolit, tak jsem si vzala půjčku. Manžela jsem doslova přemluvila. Nesouhlasil s tím, ale já byla jak umanutá. Když se nad tím dnes zamyslím, jako by mi tehdy úplně přeskočilo. Myslela jsem si, že nová prsa mi zajistí šťastnější život. V té době jsem měla dobře placenou práci a manžel Petr byl zdravý. Vypadalo to, že splácení nebude problém. Operace proběhla dobře a já se cítila krásnější než kdy jindy. Ale moje radost netrvala dlouho.

Jak to zvládneme

Krátce po operaci jsem přišla o práci. Pak Petr onemocněl a nemohl pracovat. Naše příjmy se drasticky snížily a splácení půjčky se stalo noční můrou. Jednoho večera, když jsme seděli v obývacím pokoji, se na mě Petr smutně podíval. "Jano, jak tohle zvládneme? Ty splátky nás dusí a já nemohu pracovat." Slzy mi stékaly po tvářích. "Nevím, Petře. Měla jsem být rozumnější. Kvůli mé hlouposti jsme v tomhle." Petr mě chytil za ruku. "Spolu to nějak zvládneme, ale musíme něco udělat." V dalších měsících jsme se snažili najít řešení. Prodali jsme auto, snížili výdaje na minimum, ale dluhy byly stále vysoké. Pak přišel dopis od exekutora. Hrozila nám exekuce domu. Kvůli mému snu o dokonalém těle jsem ohrozila náš domov, naše štěstí. Cítila jsem se beznadějně.
Seděla jsem v kuchyni, když mi volala sestra. "Jano, slyšela jsem, že máte problémy. Můžu vám půjčit nějaké peníze." Byla jsem dojatá její nabídkou a přijala jsem ji. "Pod jednou podmínkou. Sepíšeme ale mezi sebou smlouvu se splátkovým kalendářem," navrhla jsem jí.

Postupně a pomalu

Tehdy to bylo jako impulz k novému životu. Našla jsem si práci, i když šlo o místo pod mojí kvalifikací a za méně peněz. A přidala ještě druhou práci po večerech. Petr se naštěstí pomalu zotavoval a vrátil se do zaměstnání. Navíc se mu podařilo získat zakázku na projekt, který mohl dělat z domova. Postupně, krok za krokem, jsme začali sestře dluhy splácet. Bylo to těžké, ale každá splacená částka nám přinesla trochu naděje.

Největší lekce

Dnes, když se ohlédnu zpět, vidím, jaký omyl jsem udělala. Myslela jsem, že dokonalé tělo mi přinese štěstí, ale ve skutečnosti mi přineslo jen bolest a strach. Uvědomila jsem si, že štěstí a sebevědomí nezávisí na vnějším vzhledu. Naučila jsem se, že skutečná krása a hodnota člověka je v tom, jak překonává obtíže a jak se postaví k výzvám života. Nyní, když sedím vedle Petra, cítím se silnější a šťastnější než kdy dříve. Ne proto, že mám dokonalé tělo, ale proto, že mám vedle sebe člověka, který mi stál po boku v nejtěžších chvílích. Naše láska a odhodlání nás držely pohromadě, a to je to nejcennější, co mám. Byla to ta největší lekce v životě.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.