Provdala jsem se za kamaráda z dětství, když mi bylo pětadvacet. Měla jsem ho ráda, ale zamilovaná jsem nebyla. Objetí a polibky jsem opětovala bez vášně, ale i bez nechuti nebo odporu. Manželství pro mne znamenalo především cestu k dětem, které jsem si velmi přála, a přání se mi naštěstí splnilo. Mám 13letého syna a 11letou dceru. Jsem šťastná máma, donedávna jsem byla i spokojená manželka, protože jsem od manželství nečekala nic jiného než jistotu, porozumění a zázemí. A pro své děti dobrého otce.

Manžel není naštěstí sexuálně náruživý, milujeme se sotva jednou za měsíc a je to „rychlovka“, což mi plně vyhovuje. Asi bych tak žila dál, kdybych nepotkala Irenu. Nastoupila k nám do firmy před necelým rokem a velmi rychle jsme se spřátelily. Líbila se mi Irenina vysoká postava, krátké kudrnaté vlasy, velké hnědé oči a upřímný úsměv.

Chodily jsme společně na obědy, po práci jsme si zašly na kávu nebo na skleničku vína. V Irenině společnosti jsem se cítila dobře, uvolněně, jako s nikým v životě. Nenapadlo mě, že by se z našeho přátelství mohl vyvinout jiný vztah. Stalo se to jednou, když jsme se vracely z příjemného posezení ve vinárně. „Je krásný večer, pojď, půjdeme se ještě projít,“ navrhla Irena, a tak jsme to vzaly na zastávku autobusu cestou přes park. Irena mě vzala za ruku. Její dlaň byla suchá a hřejivá, proudilo z ní zvláštní fluidum do celého mého těla.

Nikdy jsem nic podobného necítila, zmocnily se mě rozpaky a Irena to vycítila. „Neboj se,“ řekla, pustila mou ruku a pohladila mě po tváři. Bože, jak to bylo nádherné! Podlehla jsem tomu doteku a Irena vzala mou tvář do obou dlaní a jemně mě políbila na rty. Hlava se mi zatočila a kolena se podlomila, snad bych byla omdlela, kdyby mě Irena nezachytila a nesevřela v náručí.

Nějakou chvíli mě držela a šeptala mi do vlasů: „Miluju tě, víš to? Nejenom jako kamarádku, tu nejlepší, jakou jsem v životě měla. Miluju tě i jako ženu. A cítím, že i ty jsi na tom podobně.“ Ano, uvědomila jsem si, že jsem na tom stejně! Zatoužila jsem po Ireně, po jejích měkkých rtech a nastavila jí ty své k vášnivému polibku. Nikdy jsem nezažila tak nádherné líbání!

Od té doby vím, kdo jsem. Ale nevím, co s tím budu dělat! Tajně se scházím s Irenou, konečně jsem poznala, co to je tělesná láska a vášeň, ale třesu se strachy, kdy to praskne. Co tomu řeknou děti, moji rodiče. Co mám udělat se svým manželstvím. Chtěla bych žít s Irenou jako její partnerka, přiznat se k ní, protože ji miluju, ale nenacházím odvahu.

Můj dvojí život mě vyčerpává, nevím, jak dlouho to vydržím.

Vanda, Hradec Králové

Odborník radí

Stačilo málo, a Vandin poklidný život je v troskách. Kdysi si vzala kamaráda z dětství, nikdy do něj nebyla zamilovaná, byl to ale seriózní muž a dobrý otec. Asi by s ním mohla spokojeně žít ještě řadu let, sice bez vášnivého intimního života, ale bez větších rozporů. Setkání s Irenou ji zákonitě zaskočilo, až s ní si připadala skutečně jako žena! Toužila po dalších intenzivních prožitcích.

Procházela procesem „coming outu“ – přijímáním nové sexuální identity. Té lesbické! Možná právem; zároveň však nelze vyloučit, že by jí podobné prožitky mohl poskytnout i atraktivní milenec.

V její situaci není snadné nalézt řešení. Spousta žen i mužů rozpozná svou homosexuální orientaci až ve chvíli, kdy již léta žijí v běžné heterosexuální rodině. Potom se nabízí pár variant, žádná není úplně bezbolestná. Buď je možné proces coming outu dotáhnout, svěřit se manželovi, a po dohodě s ním volit, co dál. Zda setrvání v manželství a tolerovaný lesbický vztah, nebo rozchod. Jejich děti jsou ve věku, kdy by se jen těžko smiřovaly s jakoukoli nevěrou některého z rodičů, je skoro jedno, zda hetero­ či homosexuální.

Třeba by se ale mohlo podařit nalézt takový model rodinných vztahů, který by jim umožnil dospět v úplné rodině. Šťastný však není scénář utajované milenky. Pro Vandu by to asi bylo málo, navíc je zde riziko, že se do pečlivé konspirace vloudí chybka, a Vandinu rodinu pak vše zasáhne zcela nepřipravenou.

Rozvod má svá pravidla. Jak přesně probíhá, se dozvíte v galerii.