Možností seznámení, když už vám není náct, rapidně ubývá. Více najdete v galerii.

Seděla jsem na sesterně a plakala. „Co je vám, Věro,“ zeptal se mě soucitně vedoucí lékař. Byla jsem ráda, že si mne někdo vůbec všiml, protože mě zpráva o tátově nemoci a smutné prognóze zdrtila.

„Můžu vám s něčím pomoct?“ zeptal se mě doktor a já mu v slzách vylíčila celé své trápení. „Myslím, že bych pro vás mohl něco udělat,“ řekl po chvíli a pozval mě na skleničku. Pozvání jsem přijala. Potřebovala jsem cítit něčí blízkost a porozumění. Doktor, budu mu říkat Milan, díky svým známostem zařídil tátovi léčbu, která může zastavit průběh nemoci, zejména zkvalitnit a prodloužit mu život.

Začala jsem se s ním pravidelně scházet, spát s ním. Necítila jsem k němu lásku, jenom vděk. A jeho vztah k sobě jsem vnímala jen jako určité povyražení, konec konců mu bylo přes padesát, ani ve snu by mě nenapadlo, že by ke mně mohl cítit něco víc než uspokojení své sexuální potřeby. Jak jsem se mýlila! Milan se do mě opravdu zamiloval! Mohla jsem být šťastná, že jsem po rozvodu s tyranem našla milující bytost, ale já šťastná nebyla. Já s Milanem chodila jen proto, že mi zprostředkoval léčbu pro tátu. Milan to ale udělal z lásky ke mně, a protože je laskavost sama.

Po rozvodu jsem kolem sebe postavila nepropustnou hradbu, která muže odrazovala. Nechtěla jsem další vztah, bála jsem se zklamání a nejspíš už jsem ani nedokázala milovat. „Rozvedu se, už jsem to manželce sdělil. Nemůžu už žít ve vztahu bez lásky, když jsem poznal tebe. A vezmeme se,“ oznámil mi, když jsme spolu leželi v posteli. Jsem z toho vyděšená. Milana nemiluju, ale jak mu to mám říct? Copak mu můžu říct pravdu? Připadám si jako vypočítavá mrcha, která využila slušného a dobrého člověka. Zmítám se v morální kocovině a snad by bylo nejlepší, kdybych si Milana opravdu vzala, navzdory svým pocitům. Ale copak bychom mohli být šťastni? Časem by přece musel poznat, jak se ve mně zmýlil.

Věra, Brno

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Věra vztah s milencem neudržuje pouze kvůli nemocnému tatínkovi. Alespoň na počátku sehrálo dost podstatnou roli to, že zde byl najednou někdo, koho její trápení zajímalo a kdo jí – shodou okolností – mohl také pomoci. Navíc byl už věkem blíže spíše jejímu otci než jí. Do jisté míry jí mohl tatínka trochu nahrazovat. Na stejném principu by však mohla navázat stejně dobře vztah s empatickým saniťákem nebo sousedem. Rozhodně se nechovala jako mrcha. Není její vina, že se do ní Milan zamiloval. Některým mužům se to prostě někdy stává. Aniž by domýšleli důsledky, aniž by se své milence se svými úmysly předem svěřili, jsou s to se rozvádět a odcházet od rodiny. Jen těžko si lze představit, že by vztah založený na podobných základech mohl dlouhodobě dobře prosperovat. Teď bude na Věře, aby Milana vrátila z růžových obláčků zpět na zem.

Pověděla mu, že je hodný, že ho má ráda, je jí s ním dobře, jen by nechtěla ten hezký vztah pokazit tím, že by se rozhodli pro společnou budoucnost.

Je-li Milan formát, bude její postoj respektovat, aniž by se tím cokoli změnilo na jeho ochotě jejímu otci dále pomáhat. Možná bude nějakou chvíli nešťastný, kdyby mu však na jeho nabídku proti své vůli kývla, bude nešťastný mnohem déle. Možná až do konce svých dnů. Nejen on!