Kroky, které mohou vést k záchraně vztahu, najdete v galerii.

Svatba je tradičně považována za jednu z nejšťastnějších událostí v životě, za bránu k založení rodiny a důležitý krok k naplnění smyslu bytí. Manželství a rodina zaujímají u velké většiny Čechů a Češek ty nejvyšší příčky na hodnotovém žebříčku, přesto se u nás rozvádí přibližně polovina manželství a čím dál tím více lidí dává přednost volnějšímu partnerskému svazku nebo životu v módu singles s častějším střídáním sexuálních partnerů.

Průměrné manželství v České republice už dávno není „láskou až za hrob“ - podle statistiků trvá pouze 13 let. Přibývá také mladých lidí, kteří nechtějí rodinu z obavy, že by ji nedokázali ekonomicky zajistit.

Anebo prostě mají strach, že by dlouhodobý vztah a veškeré povinnosti s ním spojené nezvládli. Zvláště když kolem sebe vidí varovné případy manželů, kteří se začali nesnášet. Na počátku takového ztroskotání manželství zpravidla stojí krize v sexu a vyhasnutí lásky. „V populaci je to celkem spravedlivě rozděleno -asi pětina mužů i žen udává problémy v této oblasti. V ordinacích sexuologů to ale vypadá, že trpí prakticky jen muži. Je to dáno charakterem poruch, ženy se navíc o svých problémech stydí mluvit,“ vysvětluje sexuolog Luděk Daneš. „S věkem procento nemocných stoupá, po padesátce trpí nějakou sexuální poruchou asi polovina mužů. Větší roli než věk, ale hraje zdravotní stav a přítomnost vstřícného partnera. Máme i 90leté pacienty,“ dodává.

ZTROSKOTANCI LÁSKY

„Vždycky jsem byla přesvědčená, že naše manželství potrvá celý život, že se milujeme tak silně a hluboce, že to nemůže nikdy skončit,“ říká 48letá Kateřina, prodavačka z Ostravy, která se rozvedla letos v říjnu po 25 letech manželství. S manželem vychovali tři syny, kteří už ale všichni vylétli z rodinného hnízda. Když už se zdálo, že na sebe budou mít s manželem konečně víc času, najednou se jejich vztah začal bortit. „Manžel o mě ze dne na den přestal jevit zájem, dříve se chtěl milovat častěji než já, ale najednou neměl na sex náladu ani energii. Začali jsme se hádat a naše láska se změnila v nenávist, nemohli jsme spolu vydržet. Nezbývalo, než se rozvést, i když jsem to oplakala,“ vypráví Kateřina.

Ztroskotání dříve šťastného manželství po 23 letech zažil i Pavel Horák, 50letý skladník z Olomouce. „Měli jsme se rádi, všechno klapalo, přišly dvě dcery, všichni nám říkali, jaká jsme krásná rodinka. Jenomže najednou se nám to všechno začalo zdát samozřejmé a žena začala na všem hledat mouchy,“ svěřuje se Pavel Horák. „Štvalo mě, že jí to není dost dobré, když já se můžu přetrhnout a mám dvě práce, aby se rodina měla dobře. A když mi párkrát vynadala, že jdu z melouchu pozdě, bouchlo to ve mně a začal jsem pravidelně chodit s kamarády na pivo. Ne kvůli opíjení se, ale abych měl alespoň chvilku klid. A to byl konec. Napětí a naštvanost u nás doma byly nesnesitelné. Rozvod byl pro nás vysvobozením, mrzí mě to ale kvůli dětem, které to těžce nesly. Nedali jsme jim do života nejlepší příklad,“ přiznává smutně.

ZVYK JE ZABIJÁK

Žít ve šťastném a láskyplném manželství by chtěl v mládí asi každý, ale s přibývajícím věkem a délkou spolužití přibývá těch, pro koho je stereotyp dlouholetého vztahu ubíjející.

Přicházejí manželské rozmíšky, tichá domácnost, vzájemné výčitky a ztráta chuti na společné milování, které se z vášnivých hrátek jaksi mimoděk mění v nepříjemnou povinnost. K nechuti k manželskému sexu pak výrazně přispívá únava i běžné starosti a nedorozumění ohledně chodu domácnosti a výchovy dětí.

O tom, jak takovým krizím předcházet a čelit, bylo napsáno mnoho knih, ale podle expertů se ve skutečnosti nevyhnou žádnému dlouhodobému vztahu. Sexuolog Petr Weiss říká, že jsou vlastně zákonité, a tudíž se jim dá předcházet skutečně těžko. Ve většině dlouhodobých partnerských vztahů podle něj klesá postupem času frekvence sexuálních styků a klesá i důležitost sexu. „Kromě prostého stárnutí a poklesu potřeby sexuálního vybití, která souvisí s poklesem testosteronu, se jedná i o takzvanou habituaci, což je psychologický mechanismus, podle něhož podněty, které se opakují, ztrácejí na účinnosti. Když se například přestěhujeme někam, kde jezdí tramvaj, tak nejdřív nás bude v noci budit, ale postupně si zvykneme a budit nás přestane. Habituace v případě tramvaje je pozitivní, ale v souvislosti se ztrátou účinnosti sexuálních podnětů v dlouhodobých partnerských vztazích je kontraproduktivní,“ vysvětluje profesor Weiss.

SCHOPNOST SDÍLET

Celkový trend poklesu počtu sňatků a vzestupu počtu rozvodů sice vypovídá o tom, že to tradiční manželství v současné zrychlené době nemá lehké, zdaleka to však neznamená, že neexistují šťastné a spokojené dvojice, které si uchovají lásku po celý život. „Je sice pravda, že většina párů zažívá po určitě době společného soužití úbytek vášně a u některých z nich dochází i k naprostému vyhasnutí sexu, ale v žádném případě nejde o jednoznačně daný vývoj. Stejně tak totiž existují páry, které svou sexualitu prožívají jako celoživotně uspokojující, a to včetně přítomnosti jiskření a vášně,“ napsal populární německý manželský poradce Hans Jellouschek ve své knize s názvem Co potřebuje láska. Předpokladem radostné sexuality je podle něj schopnost obou manželů uvědomovat si a sdílet pocity a pátrat, z čeho chování a prožívání toho druhého vychází. Nezbytné je umění připustit, že změny v chování druhého nedocílíme snahou za každou cenu ho změnit, ale vysláním vlastního signálu, že jsme to my, kdo ve prospěch vztahu i jeho sexuality něco dělá. Když se přesto partneři odcizují, neměli by nadávat jeden na druhého a proklínat samu instituci manželství. A už vůbec ne spěchat s rozvodem. Problémy, které prožíváme s jedním partnerem, si totiž zpravidla přenášíme i do dalších vztahů, takže před nimi jen tak neutečeme.

Jak rozvášnit manželku?

1. POVÍDEJTE A NASLOUCHEJTE

Podmínkou pro uchování oboustranně vášnivého a naplňujícího milování je dát ženě najevo, že s ní sdílíte nejen lásku, ale že jste schopen jí naslouchat, porozumět, vcítit se do ní, povzbudit ji a být jí za každých okolností oporou. Bez upřímného popovídání a duševního sblížení se nejspíše nedočkáte ani toho tělesného.

2. UKLIDNĚNÍ A NALADĚNÍ

Přistupujte k milování pokaždé jako k rituálu, na kterém vám hodně záleží a po kterém toužíte. Zajistěte si co možná největší intimitu a pocit bezpečí, dbejte na to, aby vás při milostné předehře nebo při milování náhodou nevyrušily děti, zvonění mobilního telefonu, pošťačka ani tchyně. Dejte manželce najevo, že v tuto chvíli neexistujete pro nikoho jiného, jen pro ni.

3. ZMĚNA PROSTŘEDÍ

Vyhoďte si z kopýtka jako za starých časů. Vyrazte na celý víkend do útulného hotelu, jděte spolu na procházku, do sauny nebo na masáž. Dopřejte si lehkou slavnostní večeři, kterou ani jeden z vás nebude vařit, nemluvě o mytí nádobí. Pusťte si oblíbený film nebo hudbu, které máte spojené s prvním společným rande nebo milováním. Děti pošlete na hlídání k babičce.

4. ROZEHRÁT DÁMU

Buďte něžní a rozpustilí, zapomeňte na okolní svět a úplně se oddejte prožívání společné blízkosti. Nikam nespěchejte, spíše ji zkuste uvolnit, aby sama dala najevo, že touží po milování.

5. ORGASMEM NIC NEKONČÍ

Nepodléhejte honbě za orgasmem, ale řiďte se rčením, že cesta je důležitější než cíl. Žena nemusí orgasmu dosáhnout při každém milování a křečovité vymáhání jejího vyvrcholení je to nejhorší, co můžete udělat. Naopak po milování se neodvracejte a neusínejte. Je stokrát lepší ženu něžně uspat, než se vyčerpaně odtáhnout a začít hlasitě chrápat.

V populaci je to celkem spravedlivě rozděleno, sexuální dysfunkce má asi pětina mužů i žen. V ordinacích sexuologů to ale vypadá, že trpí prakticky jen muži. Ženy se o svých problémech stydí mluvit.

sexuolog Luděk Daneš

Zachrání nás jen stará dobrá láska

O sexuálních problémech, s nimiž dnes lidé nejčastěji chodí k lékaři, jsme si povídali s psychologem Sexuologického ústavu Karlovy univerzity, profesorem Petrem Weissem.

Jaké nejčastější diagnózy sexuálních poruch s pacienty řešíte?

U mužů jsou to jednoznačně erektivní dysfunkce. Je obrovskou výhodou dnešní doby, že jsme vlastně první generací mužů, která má k dispozici skutečně účinné léky na poruchy erekce. To samozřejmě nemluvím o takzvaných potravinových doplňcích, ale o skutečných lécích, které jsou jen na lékařský předpis. Ty dokážou -na rozdíl od zmíněných potravinových doplňků -pomoci až 92 procentům mužům. Erektivní poruchy u stárnoucích mužů jsou velmi často způsobeny tělesnými změnami. Musíme si uvědomit, že léčba častých nemocí, jako třeba cukrovky nebo hypertenze, má často jako vedlejší účinek právě problémy se ztopořením.

Co trápí v této oblasti ženy?

Nejčastěji k nám chodí pacientky s problémy nižší sexuální apetence, tedy potřeby nebo touhy. Ve většině případů se u těchto žen nejedná o skutečnou poruchu, ale o nesoulad sexuálních potřeb s partnerem, protože muži mívají častěji zvýšenou potřebu sexuálního vybití než jejich partnerky. V takových párech dochází často k tomu, že partneři nutí své manželky a partnerky do sexu nad jejich potřebu. A dříve nebo později toto nucení - a nemusí to být fyzické nucení, neřku-li znásilňování, stačí, když o tom ten muž pořád mluví anebo se tváří naštvaně, když žena není svolná -vede k tomu, že se žena zablokuje. Pak je ovšem ještě méně pravděpodobné, že se bude chtít milovat.

Jaké je z toho východisko?

Velice jednoduché. Frekvence sexuálních styků se musí přizpůsobit tomu z partnerů, který má nižší potřebu se milovat. Tady neexistuje kompromis na půl cesty, protože partner s vyšší potřebou si poměrně bez problémů může vynahradit nedostatek partnerského sexu masturbací, zatímco partner s nižší potřebou se dlouhodobě přemáhat a nutit k sexu nemůže. Týká se to většinou žen, ale v posledních letech se zvyšuje i počet párů, kde tím partnerem s nižší potřebou je naopak muž. Člověk je ale přesto tvorem sexuálním od narození do smrti a většina lidí, kteří u nás žijí v manželství nebo partnerství, si zachovává alespoň občasnou frekvenci milování do vysokého věku.

Čím je pokles sexuální touhy způsoben?

Zjišťujeme, že počet partnerských styků celosvětově klesá, a to zejména kvůli široké dostupnosti internetové pornografie. Mnozí muži totiž dávají přednost masturbaci s pomocí internetové pornografie před partnerským milováním, které vyžaduje přece jen větší angažovanost než pouhá masturbace u porna. A to je často příčinou toho, že partnerky takových mužů trpí nedostatkem milování.

Existují i účinné léky, které umožňují zvýšit sexuální apetenci ženám?

Ne, v podstatě ne. Někdy, když se jedná skutečně o poruchu ve smyslu dysfunkce, chorobně snížené potřeby, je důsledkem například deprese, takže vyléčením té základní příčiny můžeme dosáhnout i zvýšení potřeby sexuálního vybití, ale srovnatelně účinné léky jako na sexuální dysfunkce mužů žel bohu zatím nemáme.

Není to i tím, že při ženském vnímání milování sehrává větší roli psychika?

Určitě. Ženská psychika je mnohem méně biologicky podmíněná než u mužů, je podstatně více podmíněná vztahovými a citovými faktory, takže je podstatně komplikovanější než ta přímočará mužská sexualita směřující rovnou za orgasmem.

Nehrozí, že rozšíření virtuálního sexu v budoucnu vytlačí normální partnerský sex a ohrozí přežití lidí?

No, ono už se to teď děje. Značná část mužské populace, jak jsem už uvedl, dává přednost těmto aktivitám, protože nevyžadují tolik energie... Do budoucna proto vidím osobně jedinou naději, která nás může uchránit před vyhynutím lidstva, které podle apokalyptických scénářů může být důsledkem virtualizace sexu - a tou je kupodivu stará dobrá láska. Člověk, který je zamilovaný, dá vždycky přednost milování s milovanou partnerkou před masturbací u počítače, takže dokud bude na světě zamilovanost, máme ještě naději.

Člověk je tvorem sexuálním od narození do smrti a většina lidí, kteří u nás žijí v manželství nebo partnerství, si zachovává alespoň občasnou frekvenci milování do vysokého věku.

Krizové momenty manželské sexuality

1 ROZDÍLNOST V POTŘEBÁCH

Muži jsou obvykle vzrušivější a „vždy připraveni“. Ženská sexualita je složitější. Potřebuje pečlivější přípravu podmínek k milování, k nimž patří citové uspokojení, důraz na vzájemnou komunikaci i něžnost. A pro vyvolání vášně i určitou „šikovnost“ muže, který ví, co jeho ženě dělá dobře a jak její touhu podnítit.

2 ROZLEPTÁVÁNÍ SEXUALITY

Deprese a úzkost zabíjejí sexualitu podobně jako monotónnost a stereotyp. Tabuizace citlivých partnerských témat a odmítání mužů o nich hovořit u žen nezřídka vede k odumírání jejich zájmu o sex.

3 ABSENCE INTIMITY

Některé páry postrádají rovnost a vzájemnost vztahu. Časté bývá např. posunutí hranic ve smyslu autonomie a odpovědnosti, kdy se žena ocitá spíše v roli matky svého muže nebo muž v roli otce své ženy. Ve svém protějšku přestávají vidět sobě rovného partnera či partnerku.

4 ZTRÁTA ÚCTY

Problémem bývá hrubé zevšednění a nezájem o osobnost druhého partnera, projevující se mj. neochotou vyslechnout druhého nebo až zanedbaným zevnějškem.

5 NEADEKVÁTNÍ OČEKÁVÁNÍ

Sexuální revoluce posunula vnímání sexuality směrem k sportovně relaxačnímu výkonu i k legalizaci promiskuity. To ale nic nemění na tom, že sexuální spojení muže a ženy zůstává jednou z nejsilnějších tělesných i emočních zkušeností, které velmi svědčí hloubka a věrnost. Jakmile muž a žena přestanou být ochotni naplňovat nároky partnera, jejich sexualita ztrácí kvalitu nebo dokonce vyhasíná.

Jak na to?

Miroslav Plzák přirovnával s nadsázkou manželský sex k automatické pračce, protože i ta má spoustu různých programů, byť ve skutečnosti obvykle využíváme jen pár základních… Partnerský sex, na počátku kořeněný intenzivní zamilovaností, ochotou obou aspoň někdy experimentovat, se postupně mění na stereotypní rutinu. Pokud to vyhovuje oběma partnerům, je vše v nejlepším pořádku, ale co když on či ona začne mít pocit, že by bylo dobré sex zpestřit?

Možností, jak na to, je všude spousta - od sledování erotických filmů po svíčky v ložnici na vylepšení atmosféry. Jenže erotika na DVD i plápolající svíčky mohou skončit požárem, u filmu odmítnutím s nekompromisním: „Ty starej prasáku, co tě to napadlo!“, v druhém případě skutečným. Základem úspěchu je společná komunikace. To, jak spolu dva komunikují, lze považovat za jakýsi barometr vztahu. Jakmile spolu přestanou mluvit, bude jim to v posteli sotva klapat. A právě emoční bariéry jsou nejčastější překážkou spokojeného sexuálního života. Ten se dá stavět pouze na otevřenosti a důvěře. Jestliže tedy máte k vašemu milostnému životu výhrady, svěřte se jí (jemu). Možná budete příjemně překvapeni, že vaše představy nejsou až tak vzdálené.

Je sice pravda, že většina párů zažívá úbytek vášně. Stejně tak ale existují páry, které svou sexualitu prožívají jako celoživotně uspokojující, a to včetně přítomnosti jiskření a vášně.