Pokud vám už také není náct, máme pro vás tipy na to, kde je možné se i ve vyšším věku seznámit s někým novým.
Žila jsem v manželství, které už dávno citově vyprahlo, nebylo tu nic, co by mě po odchodu dětí z domova s tím nevrlým a věčně nespokojeným mužem spojovalo. Potřebu lásky jsem cele věnovala vnoučatům, jediným světlým bodům v mém citově prázdném životě. Mirek do něj vstoupil nečekaně jako vichřice. Zamilovala jsem se, a jako by to bylo všechno poprvé.
Vypadalo to, že i on propadl pozdní lásce. Byla jsem pravý opak jeho korpulentní, autoritativní manželky, kterou jsem znala ještě z mládí. Napřed jsme náš vztah utajovali, pak jsme se rozhodli ukončit obě nefunkční manželství, najít si byt a žít spolu. Rodině jsem oznámila své rozhodnutí, a pro všechny to byl šok. Podobný mě čekal, když jsem otevřela dopis od Mirkovy dlouholeté milenky. Jak by mě mohlo napadnout, že si během manželství léta pěstoval paralelní vztah!
S Mirkem jsem se rozešla, s manželem rozvedla, našla si samostatné bydlení. Jenže Mirek o mě usiloval dál. Dopisy, esemesky, emaily, drobné dárky, které jsem nacházela na klice… Nakonec se rozešel s dlouholetou milenkou. Dopisem mě obvinila z krachu jejich vztahu. Rozvedl se i s manželkou. „Co mám ještě udělat, aby ses ke mně vrátila?“ psal a moje zlomené srdce se hojilo, protože v něm stále ještě byla láska.
Vrátila jsem se k Mirkovi a prožívala souznění, jaké jsem ve vztahu nikdy předtím nepoznala. Mirek si pronajal byt, a tak jsme střídavě trávili čas u mne a u něj. Staral se o mne, když jsem dostala těžký zápal plic, k slzám mě rozesmával, se vším pomáhal, vymaloval mi…
Pak jsem jednou, když jsem skládala jeho prádlo, našla dámské punčocháče. Nebyly moje. „Nevím, čí jsou,“ pronesl udiveně. „Nejsou tvojí dcery?“ Pravda, mohly se tam připlést, prala jsem i dceřino prádlo, protože se jí rozbila pračka. Ale její taky nebyly.
Dál jsem případ punčocháčů s krajkovým vzorem nerozebírala. Co bych tím získala. Pravdy bych se nejspíš nedopátrala. A nepatřím k ženám, které dělají hysterické scény. Nicméně moje znovunabytá důvěra k Mirkovi utrpěla otřes. Celý život si pěstoval vedle manželky paralelní vztah s jinou ženou. Co když se to začíná opakovat. Nevím si rady. Tajemné punčocháče určitě nejsou důvod k okamžitému rozchodu, ale asi bych měla být obezřetná.
Faktem je, že od té doby pobývá víc u mě než já u něho. Vždycky si k tomu najde nějaký důvod. Je mi s ním dobře, ale přesto stále bilancuji pro a proti. Pokud se s ním rozejdu, celá moje familie bude s pocitem zadostiučinění mentorovat – „vždyť jsme ti od začátku říkali, že je to špína chlap“.
Lucie, Ústí nad Labem
Odborník radí
PhDr. Petr Šmolka
„Případ záhadných punčocháčů“!
Nejeden spisovatel detektivek by si možná takový slogan rád vypůjčil jako název pro další krimi. Paní Lucie naštěstí zmobilizovala zdravý rozum a rozhodla se nadále nepátrat. Snad jí to rozhodnutí vydrží. V opačném případě by měla jedinou jistotu: bez ohledu na to, zda by se její podezření potvrdilo, nebo ne, sobě nepomůže, a svého sokolíka by slíděním dokonale otrávila.
Emoční vichřice mohou nadělat pořádnou paseku téměř kdykoli. Když se ale přiženou po šedesátce, tak mohou lámat stromy a vyvracet z kořenů vše, nač jsme byli až dosud navyklí. Je jen na nás, jakou podobu novému vztahu vtiskneme. Zda ambulantní setkávání, nebo pokus o soužití pod jednou střechou. První varianta ponechává více volnosti a nezatěžuje nás běžnými provozními starostmi, včetně nutnosti adaptovat se na zvyky a zlozvyky toho druhého.
Varianta společného soužití klade větší nároky na vzájemnou adaptaci. Pokud se Lucie domnívá, že platí úsloví o starých psech a nových kouscích, pak by se možná měla podívat Mirkovi do občanky na datum narození. I promiskuitní „pes“ může být ke stáru docela spokojený u domácí boudy. Jen by se mu neměl případný řetěz až příliš zařezávat do krku.
