Kde najít lásku, když vám už není náct, se dozvíte v galerii!

Na lásce ovšem věk nic nemění, i když zralý člověk přece jen víc přemýšlí o budoucnosti, zejména jinak než ve dvaceti. S Ivetou chodím skoro rok, jsem – nebo spíš až do nedávna jsem byl – velmi šťastný. Milá, vlídná a okouzlující, kromě toho i báječně vaří, mám taky moc rád její dcerku, a tak jsem začal uvažovat o tom, že bychom se mohli vzít.

„To víš, že si tě vezmu, miláčku,“ pravila nadšeně, když jsem jí navlékal zásnubní prstýnek s malým safírem. Políbila mě a v zápětí dodala: „A budeme mít miminko, viď? Já bych s tebou hrozně chtěla děťátko, malého chlapečka, měl by tvoje oči a ty vlnité vlasy…“ Přímo zářila při té představě, o které se nikdy předtím nezmínila, mezi námi nepadla ani zmínka o tom, že bychom si pořídili dítě. „Ale lásko, co tě to napadlo,“ reagoval jsem vyděšeně, „nikdy jsi mi neřekla, že bys chtěla dítě. Já už se na otce malého děcka necítím. Zkrátka a upřímně, já už další dítě nechci!“

Iveta posmutněla. Vrhla na mne vyčítavý pohled a prohlásila, že ona dítě chce, že jí tikají biologické hodiny, protože je jí dvaatřicet, a navíc nechce, aby Kačenka vyrůstala jako jedináček. „No, já mám trochu jinou představu o našem životě. Co třeba trochu cestovat, koupil bych nové auto, tahle šunka, co mám, už je stejně na odpis.“ A Iveta na to, že nikam cestovat nechce, jedině s kočárkem po parku.

Večerní milování se nekonalo, protože mě přešla chuť. Pak jsem si začal dávat hodně velký pozor, aby Iveta neotěhotněla. Moje představa o společné budoucnosti dostávala čím dál tím větší trhliny. Iveta začala být nevrlá, náladová, často brečela a na pořadu dne bylo neustále miminko, bez kterého její život zřejmě nemá cenu, a pak taky já, individualista a sobec, který kašle na její tužby a potřeby. Nakonec mi oznámila, že se bude muset se mnou rozejít. „Mám tě moc ráda, Libore, lepšího chlapa jsem nepoznala, škoda, že nechceš dítě. Ale já ho chci, a tak mám pro tebe návrh. Budeme spolu ještě půl roku, pomalu budeme zvykat Kačenku na to, že se odstěhuješ, a já se mezitím poohlédnu po někom, kdo by mi udělal dítě. Musí dobře vypadat a být přinejmenším stejně chytrý jako ty. Uvažuju i o anonymním dárci spermatu, to by mi přišlo nejetičtější.“

Ivetino chladně pragmatické uvažování mě naprosto šokovalo. Tak ona se chce rozejít se mnou, přestože tvrdí, že mě miluje, dokonce si rozchod časově naplánovala, a chce si nechat udělat dítě od někoho „cizího“ jen tak, bez lásky? To přece není normální!

Vůbec tu její posedlost nechápu. Jsem zklamaný a dokonce znechucený, i když mám Ivetu pořád rád, a je mi taky líto Kačenky, která si na mě zvykla. Jenže takhle žít už nemůžu a přemýšlím o tom, že se od Ivety odstěhuji ještě před uplynutím té půlroční lhůty. Na lásku na dobu určitou prostě nejsem stavěný.

Libor, Karviná

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Občas mám pocit, že mne po 40 letech práce v manželské poradně nemůže už nic překvapit. A pak se objeví nějaký „Libor“ s Ivetou, a já si musím přiznat, že jsem se zas mýlil.

Když se padesátník zamiluje do výrazně mladší ženy, dokáže vzplanout jak staré piliňáky. I pro ni může být zralý muž s odrostlými dětmi atraktivní. Oba od vztahu zpravidla cosi očekávají, jejich očekávání jsou však mnohdy těžko slučitelná. Dokud si je navzájem nesdělí, mohou žít v iluzi, že ten druhý musí přece vědět, co si já od vztahu slibuji. 32letá matka jednoho dítěte si zákonitě může přát druhé; 50letý otec tří dětí už zřejmě nebude nadšený z představy, že by si měl plodit vnoučata.

Libor si ponechal alespoň zbytky soudnosti; řada vrstevníků by se zachovala jinak. Buď nemají odvahu partnerku odmítnout, nebo si ji tím chtějí připoutat, někteří dokonce proto, že jim myšlenka společného rodičovství připadá atraktivní. Ivetinu nabídku „lásky na dobu určitou“ lze chápat jen jako poslední pokus, jak vztah zachránit. Její touha mít další dítě je legitimní; i dítě má však svá práva. Například právo na oba rodiče. Což mu stěží zajistí „náhodný kolemjdoucí“ nebo spermobanka. U ní je alespoň jedna pojistka – umělé oplodnění spermatem anonymního dárce je u nás dopřáno zpravidla jen ženě, která partnera má.