Seznamování ve vyšším věku je náročnější. Jak to udělat, aby vám ten pravý nebo ta pravá neunikli, se dozvíte v galerii.
Pečovala o mě až s přehnanou úzkostí. Co kdyby ztratila i mě – říkávala, když jsem marně žadonila, že chci s dětmi na hřiště. Nesměla jsem mít ani kolo, to jsem si koupila až za první peníze vydělané na brigádě před nástupem na vysokou školu. Studium se pro mě stalo náhražkou za „nebezpečné“ hry, „riskantní“ kamarády, protože ohrožení hrozilo všude, kde se mnou nemohla být moje matka. Na přednáškách a seminářích samozřejmě také ne, ale bylo to z jejího pohledu prostředí bezpečné.
Až do prvního ročníku na fakultě jsem byla panna, protože mi matka vtloukala do hlavy, že všem mužům jde jen o sex.
A jakmile ho dosáhnou, odloží mě jak použitý předmět. Navzdory této středověké výchově jsem se tajně scházela se svým spolužákem, byla to láska, přišla jsem o panenství a nakonec i otěhotněla, chtěla se vdát, ale matka dostala málem infarkt.
Přinejmenším ho dobře sehrála.
A tak jsem se nejen nevdala, ale matka mě hnala i na interrupci, přece nebudu mít dítě s nějakým chudým studentem – a vůbec, kde chceme bydlet?! Se svým milým jsem se rozešla a dlouho se trápila, ale matka byla spokojená. Dostudovala jsem, dokonce s červeným diplomem, nastoupila do výzkumného ústavu a pohroužila se do vědeckého bádání.
Léta plynula, bylo mi třicet, přes den mě pohlcovala práce a večer matka, protože byla neustále nemocná. Tu srdce, tu plíce, tu žlučník, tu nervy. „Že mě nikdy neopustíš, Kamilo, co bych si bez tebe počala…“ To byla její oblíbená průpovídka.
Kolegyně se vdávaly, kolegové ženili, a já si pomalu uvědomovala, jak mi utíká život po boku matky, která dostávala srdeční záchvat pokaždé, když jsem se večer chystala třeba na nevinný koncert vážné hudby.
Jenže pak se všechno změnilo. A byla to zajímavá náhoda, protože jsem se sblížila s neurologem, ke kterému nakonec bezradná praktická lékařka matku poslala. Udělal jí všechna možná vyšetření – a výsledek? „Vaše maminka je celkově v pořádku,“ oznámil mi s úsměvem. „Zřejmě si vás chce udržet jako společnici a pečovatelku.“ Vlastně jsem to tušila už dávno.
A tak jsem začala s tím sympatickým neurologem chodit, zamilovala se do něj a po třech letech tajných schůzek a fingovaných služebních cest na vědecká sympozia jsem matce oznámila, že se budu vdávat. „Jen přes mou mrtvolu,“ ječela. „Ten mizera!“ A omdlela. Jakmile jsem si začala balit věci, čiperně vyskočila a pokračovala v litanii, jaký jsem sobec, kvůli cizímu chlapovi opouštím vlastní matku, a nakonec si lehla před dveře. „Nikam nepůjdeš!“ A tak jsem ji i s taškou překročila, nasedla do auta, kde čekal můj neurolog, a odjeli jsme na radnici.
Kamila, Praha
Tyranie má spoustu podob. Jednou z nich je neustálý tlak bránit dítěti ve vlastním životě.
Odborník radí
PhDr. Petr Šmolka
„Tyrani nemoci“, nebo též „nemocní tyrani“, jsou uznávanou diagnostickou kategorií. Péče o ně patří do rukou psychiatrů, byť často vykazují příznaky řady somatických neduhů. Veškerá vyšetření jsou ale zpravidla uzavřena poznámkou BPN, tedy „bez patologického nálezu“. Vydírání chorobami je jednou z forem nepřímých agresí. Obrana před nimi je mnohem těžší než obrana proti agresím přímým. Do hry totiž vstupují ohledy, výčitky svědomí a pocity viny. Zvláště když jde o osobu tak blízkou, jako je vlastní matka. Přestože jsme si vědomi účelovosti demonstrovaných chorobných příznaků, považujeme je někdy za příznaky faktické. Také sám „nemocný tyran“ si totiž nezřídka své „neduhy“ prožívá, jako by byly reálné.
„Oběť“ nemocného tyrana by dle svých možností měla zajistit potřebná odborná vyšetření a v omezené míře i patřičnou péči. Nakonec jí stejně ale nezbude nic jiného, než se rozhodnout, že se dál vydírat nenechá. Už dost na tom, že se Kamila dala matkou přinutit k interrupci. Pokud by se ale rozhodla být nadále matčinou opatrovatelkou, pak by bylo jen otázkou času, kdy by ji začala zcela upřímně nenávidět. Dodnes by možná byla ještě pannou, zákonitě by si tak uzavřela dveře k případnému mateřství. To vše jen proto, že její matka kdysi ovdověla!?
JAK JSOU NA TOM CELEBRITY?
VLASTIMIL ZAVŘEL
Herec a dablér žil 57 let s maminkou, než se odhodlal strčit hlavu do manželského chomoutu. Před lety ho z rodného hnízda vytáhla nyní již manželka Judita. Maminka byla ráda, že syn konečně našel odvahu jít vlastní cestou, a na svatbě nechyběla.