Na začátku vztahu létáte v oblacích, jste zamilovaní a máte pocit, že se nic nemůže pokazit. Takové štěstí může být ale pomíjivé, a proto nečekejte, že to bude trvat až do smrti. Podle odborníků již po prvním roce vztahu přichází první větší krize, protože zamilovaní odkládají růžové brýle, a další za ní následují po třech, sedmi, sedmnácti letech.
Kafe.cz říká:
- I když můžete mít možná pocit, že u vás je to jiné, psychologové se shodují, že každý vztah, i když je originální, prochází určitými cyklickými fázemi, ve kterých se střídají období štěstí a krizí. Období není přesně dáno, u jednoho může přijít o rok dříve, u jiného o rok později, ani vám neřekneme, jak dlouho u vás krize na návštěvě bude, ale můžete díky nám alespoň vědět, kdy zhruba je můžete očekávat a díky tomu je překonat.
Jeden rok: Čas, kdy sundáme růžové brýle
Tato krize se nemusí plně projevit. Období zamilovanosti je totiž u každého vztahu jinak dlouhé. Také ji jako krizi uznávají jen někteří odborníci. Každopádně ale kolem jednoho roku opadají prvotní pocity pobláznění, hormony nám začínají zase „fungovat“ a my najednou partnera vidíme v jiném světle a uvědomujeme si konečně i jeho špatné vlastnosti.
Čím to je?
Podle posledních výzkumů je tělo v prvním roce vztahu naprosto v zajetí pozitivních hormonů – adrenalinu, kortizolu, noradrenalinu a dopaminu, obě pohlaví se k sobě díky tomuto koktejlu k sobě více přibližují a zároveň je zodpovědný za to, že se na svět díváme skrz růžové brýle. Zhruba ale po jednom roce se tělo dostává znovu do své hormonální rovnováhy a přichází vztahová kocovina.
Tři roky: Střet zájmů
Třetí rok vztahu, někdy také pátý rok, je odborníky jednoznačně označován jako krizový. Partneři už mají za sebou období zamilovanosti, ve většině případů spolu už žijí a najednou se objevují první rozpory v názorech a neschopnost se shodnout na kompromisu. Objevují se negativní emoce a napětí mezi partnery.
Čím to je?
Zamilovanost je opravdu za horami a po prvních třech letech se objevuje to, čeho se nejvíce bojíme – stereotyp. Je to dáno i samotnou přírodou, evolucí našeho druhu – žena za tyto roky s partnerem by měla stihnout počít, porodit a odkojit dítě. Stereotyp se po třech letech objevuje u více než 65 % lidí. Navíc nám začínají na partnerovi vadit maličkosti, třeba váha, chrápání, vytíženost atd. Tato krize prý trvá až rok a rozhodně se nesnažte vracet se zpět do zamilovanosti, raději nechte vztah, aby se přehoupl do další fáze – té pevnější, vážnější.
Sedm let: Vztah se nevyvíjí
Proč zrovna tento rok, říkáte si, ale je to jednoduché. Stačí, aby byl vztah třeba jenom přechozený, aby stále stál na „nevážných“ základech. Často se tak partnerské dvojici stane, že má jeden z nich pocit, že vztah zamrzl na mrtvém bodě, stagnuje a dál se nikam neposouvá. A na krizi je tak snadno zaděláno. Často se tato krize nedá snadno vyřešit, většinou musí dojít k zásadním změnám – k tomu velkému kroku, který mohl chybět. Řešením tedy bývá svatba, dítě, koupě nemovitosti, společný zájem anebo rozchod. V tomto roce se také nejčastěji opouští kvůli někomu třetímu.
Čím to je?
Ach, zase ten stereotyp…každý ve vztahu nějakým způsobem dospívá a většinou jinak, a proto pak dochází u některého z partnerů k pocitu, že vztah nutno posunout, aby neodumřel. Objevují se hádky a výčitky, pocit zklamání a nepochopení. V takové fázi je potřeba zaměřit se na praktičtější stránky vztahu – práci, společné bydlení, peníze a také dopřání si určité svobody, času o samotě, který vztahu může prospět a ujasnit tak, proč jeden druhého milujete.
Sedmnáct let: Prázdné hnízdo
Poslední zkouškou vztahu je pak krize, která se objevuje zhruba mezi sedmnáctým a pětadvacátým rokem, ale není pro vztah tak nebezpečná jako krize předcházející. Objevuje se ve většině případů tehdy, když z domova odejdou dospělé děti. V rodině je tak najednou více prázdno a partneři jsou vlastně „zase jen spolu“. Objevují se první zdravotní potíže, žena začínají stárnout a neumí se s tím vyrovnat a u chlapů se zase může objevit druhá míza, kdy si chtějí ještě naposledy užít.
Čím to je?
Často si to ani neuvědomujeme, ale poslední roky života se vlastně zajímáme povětšinou jen o děti a na sebe s partnerem zapomínáme. Ve chvíli, kdy děti odejdou z domova, máme na sebe tolik času, že nevíme, jak se s tím najednou vyrovnat, a může se objevit problém. A jaké je řešení: myslete na partnera a dělejte co nejvíce společných věcí. Největším spojovatelem je pak cestování.