Konečně vysněný domek za Prahou. A já z toho šílím!

Satelit? Zelené peklo!

Darja Nečasová
Darja NečasováDvaatřicetiletá nezávislá novinářka, která má muže a dvě malé dcerky. Stará se také o rodinného rotvajlera, pokud jí zbyde trochu volna, ráda plete a háčkuje.

Obraz 1: Sen

Je pozdní odpoledne. Po klikaté silnici mezi zelenými, sluncem zalitými pahorky, ujíždí auto. Řidič si pobrukuje veselou písničku a vítr, vnikající pootevřeným okýnkem, mu čechrá vlasy. Po chvíli auto zabočí na vedlejší cestu a zastaví u bílého domku s červenou střechou. Řidič vystoupí a děti, skotačící na zahradě, mu běží v ústrety s pokřikem „Táta! Táta!“ Uvítat ho přiběhne i labradorský retrívr. Krasavice v zástěře přestane věšet prádlo a jde ho políbit. Usměvavý soused mu přátelsky kyne z protější zahrady. „To jsem rád, že jsem doma!“ konstatuje muž.

Obraz 2: Skutečnost

„Americké filmy často představují idylická satelitní městečka jako dějiště nevídaných hrůz...“

Je pozdní odpoledne. Po dálnici D1 se směrem z Prahy pomalu sune nekonečná kolona aut. Řidič nervózně bubnuje na volant a občas utrousí nějakou tu nadávku na adresu okolních řidičů. Když míjí billboard realitní kanceláře, propagující „moderní bydlení v zeleni pouhých 30 km od Prahy“, hořce se ušklíbne. Konečně se doplouží k odbočce na vedlejší silnici. Po chvíli zastaví na nedodělané rozbahněné ulici uprostřed rozlehlého lánu navlas stejných levných rodinných domků, obehnaných miniaturními zahrádkami. Nikdo ho nevítá, jen soused odnaproti beze slova pozoruje jeho marný zápas se zadním kolem, uvízlým v bahně. Vstoupí dovnitř a uslyší střelbu – děti už zase hrají počítačové hry. „To je dost, že jdeš,“ utrousí nevrle manželka. Muž se naštve: přijel pozdě, protože pracoval přesčas. A přesčas pracoval proto, aby měli na splátky na hypotéku. Kterou si museli vzít na tenhle pitomej barák…

Idyla nebo horror?

„Život v izolaci mezi sousedy, kteří jsou stejně zpruzení a zadlužení jako vy sami...“

Americké filmy často představují idylická satelitní městečka jako dějiště nevídaných hrůz. Ve filmech jako Modrý samet, Americká krása, Miluj bližního svého nebo Disturbia jsou půvabné rodinné domky obehnané bíle natřenými plůtky často úkrytem psychopatických násilníků, homosexuálních neonacistů, teroristů nebo sériových vrahů. Zkušenosti obyvatel českých satelitních městeček často nemají do těchhle hororů daleko. Život v izolaci, kde jedinou výspou civilizace je několik kilometrů vzdálený hypermarket, na ohyzdném staveništi, kde se slovem „zeleň“ myslí půlmetrové neduživé sazenice budoucích stromů, mezi sousedy, kteří jsou stejně zpruzení a zadlužení jako vy sami, by udělal psychopatického násilníka z leckoho.

Obraz 3: Znáte film Volný pád v hlavní roli s Michaelem Douglasem?

Je pozdní odpoledne. Po dálnici D1 se směrem z Prahy pomalu sune nekonečná kolona aut. Řidič si pro sebe cosi nesrozumitelně mumlá. A občas s podivně nepřítomným úsměvem pohladí samopal, odpočívající vedle něho na sedadle spolujezdce…

Další články

čtenářů si právě čte tento článek