Milá Gabrielo,
měl bych Vám hned nadvakrát pogratulovat. Za prvé: můžete být ráda, že jste vůbec dostala možnost vrátit se do zaměstnání a ke všemu na tutéž pozici, kterou jste před časem opustila. Jedna věc je totiž zákon o „držení místa“ během mateřské a druhá věc praxe: mamina se vrátí do práce a dozví se, že místo pro ni sice pořád ještě je, ale židle jaksi chybí.
A za druhé: je mi sympatické, že vám práce schází a že jste se nestala pedocentristkou (to jsou takové ty hrozné ženské, pro něž se mateřství stalo středobodem vesmíru a po čase s nimi nevydrží nikdo včetně kamarádek, manžela a nakonec i vlastních dětí - před časem jsem o nich na tomto místě psal), třebaže jste k tomu možná měla nakročeno; soudím tak podle zmínky, že jste ztratila kontakt s kolegyněmi a s lidmi vůbec.
Troufám si říct, že pokud jste si jista, že Vaše místo je ještě jinde než „u dětí“, máte napůl vyhráno. Je možné, že si po nástupu do práce budete připadat, jako že jste přistála na jiné planetě. Je možné, že jste toho hodně zapomněla a v lecčems budete muset začínat od nuly, ale i když Vám do aktivní slovní zásoby pronikla slova jako „hačí, hamá a kaká“, nemusí to ještě nutně znamenat, že jste zhloupla. Pravděpodobně už máte priority nastavené malinko jinak, takže při prosazování svých projektů nedokážete být na ostříleného manažera patřičně tvrdá. A je docela jisté, že v kolektivu mladých, svobodných a bezstarostných systémáků už nebudete in, protože jste... zkrátka máma od dětí.
Jasně, nahlas se to neříká, protože je to politicky nekorektní, ale oba dva víme, že svět je krásnej, svět je zlej a takhle to prostě chodí.
Bojíte se, že nástup do práce nezvládnete a budete si muset hledat nové místo. Inu, milá Gabrielo, i to se může stát, ale z tónu Vašeho dopisu tipuju, že ačkoli se v noci budíte hrůzou, ve skutečnosti nejste žádná fňukna. Já myslím, že ani případný neúspěch, ze kterého máte trochu strach, Vás rozhodně nezlomí.