Milé čtenářky,

Co mě trápí? Končí mi mateřská a vracím se do práce. Abych se přiznala, dlouho jsem se nemohla dočkat. Ne, že bych neměla Andulku ráda. Miluju ji a miluju čas strávený s ní. Ale přece jen mi scházejí lidé, chybí mi každodenní kontakt s nimi a je to divné, ale postrádám i práci. Chci si zas připadat užitečná, právoplatná členka kolektivu. Těším se na kolegyně, se kterými jsem ztratila pravidelný kontakt.

Jenže čím víc se blíží můj nástup do práce, tím více mám strach. Už za měsíc přijde můj velký den a já se v noci budím hrůzou. Co když to nezvládnu? Co když jsem všechno zapomněla? Nezhloupla jsem za dobu, kdy se můj slovník omezil na konverzaci a Andulkou? Hačí, hamá, kaká. To byl jednu dobu můj slovník. Samozřejmě, že Andulka už mluví mnohem líp (což je skoro škoda), umí celé věty a normálně s ní člověk komunikuje. Ale přeci jen je rozdíl povídat s s tříletým dítětem a s ostříleným managerem, když člověk musí vybojovat svůj projekt. Abych nezapomněla, pracuji v internetovém vydavatelství v marketingu.

Po třech letech mateřské dovolené zpět do zaměstnání

I jiné ženy mi říkaly, že po návratu z mateřské si připadaly, jako by přistály na jiné planetě. Vůbec nechápaly o čem je řeč, po nocích studovaly, aby se zas dostaly do obrazu. Navíc ve světě internetu a počítačů, jde všechno rychle do předu. I když jsme se snažila sledovat alespoň povrchně, co se děje, vím, že bude zázrak, jestli se znovu zapracuji.

A z toho mám největší hrůzu. Co když to nezvládnu a budu si muset hledat nové místo. Vím, že většina žen, nebo snad všechny, které znám, se brzy zorientovaly, ale co když já budu ta výjimka, která potvrzuje pravidlo? Bývala jsem tvrdá obchodnice, ale teď po narození dítěte jsou mé priority jinde. Nejsem si jistá, že dokážu bojovat jako lvice a brát se za své projekty, když už jsou pro mě důležitější jiné věci. A po třech letech se nemůžu spoléhat na pět let praxe. Budu znovu nováček. Naše oddělení marketinku se za dobu, co jsem tam nebyla, rozrostlo o pět nových pozic a mnoho kolegyň z doby „před“ pracuje jinde, nebo také vychovává své potomstvo. Nic nebude tak, jak jsem znala.

Když se bavím s kamarády z práce, zjišťuji, že používají termíny, které mi nic neříkají. Baví se o věcech, které neznám. A to i když se nejedná o pracovní záležitosti, ale o obyčejný přátelský pokec. Nevím, co běží v kině a která kapela je dobrá. Ztratila jsem niť. Když se nechytám v běžném životě, jak se mám chytit v práci. A svět počítačů je mladý svět. Já jsem mamina.

Prosím, můžete mě uklidnit? Jaké jsou vaše zkušenosti po návratu z mateřské? Pořád si říkám, že jen panikařím, že to přeháním. Ale něco ve mně je přesvědčené, že jsou mé obavy oprávněné. Potřebuji trochu povzbudit. Moje drahá polovička na tohle moc není a kamarádkám v tomhle nevěřím. Já bych jim lhala také.

Díky za odpovědi.
Gabriela