Karolína: Po dvanácti letech manželství jsem s ním už jen pro peníze

Karolína je vdaná už 12 let, má pětiletou dceru a skoro tříleté kluky-dvojčata, na první pohled je její manželství spokojené, ale Karolína by z něj chtěla utéct. Jenže to nejde. Proč?

„Brala jsem si manžela z lásky, to, co máme, jsme vybudovali společně, ale já už jsem několik let doma bez vlastního příjmu a starám se o naše děti, domácnost a manžela. Začala jsem se cítit jako služka a k manželovi cítím už jen odpor,“ začíná vyprávět Karolína svůj příběh. „Navíc péče o dvojčata je náročná, i když teď už je to, dalo by se říct, i brnkačka. Nejhorší to bylo na začátku, kdy jsem doma měla dvouleté dítě a k tomu dvě malá miminka. Manžel mi vůbec nepomáhal. Měl své koníčky a zájmy, práci a přesčasy, kvůli kterým v práci i spával několik dní. Pořád říkal, že to dělá pro nás a kvůli penězům, ale já se cítila osamělá. Navíc když byl doma, bylo to jako by tu ani nebyl. Vyspával do oběda, pak se jen přesunul k televizi, občas pomazlil děti, ale zase si jel to svoje. Já byla unavená, vynervovaná, nevyspalá a bez čehokoli, co by mi dělalo radost.“

Karolína se přestala cítit v manželství spokojená. Její snahu o rozmluvu a změnu manžel vždy smetl ze stolu. „Jemu se životní priority prostě nezměnily a to způsobilo, že už s ním nechci být.“

Karolínin manžel je hodný chlap, o rodinu se finančně stará a s tak početnou rodinou to není úplně jednoduché, s tím vším mu ještě pomáhají jeho rodiče. „To je další problém. Nežijeme jen my. Vždy jsou tu oni. A já jim musím být podle manžela do smrti vděčná. Za to, že koupili malé boty, za to, že kluky pohlídají, za to, že nám udělali nákup apod. Jenže já o to nestojím. Namísto toho, aby občas pohlídal on děti a já si mohla najít přivýdělek, tak všechnu práci o ně a domácnost nechává na mně a já tak nemám čas na nic jiného. Ani na sebe.“

S manželovými rodiči tráví veškeré svátky, každý víkend, dovolené. „Už je to vážně otravné. Jenže já nemůžu nic dělat. Moji rodiče už nežijí a stěžovat si nemá smysl, protože pak je akorát dusno. A nemám nic našetřeno. Nevím, kam bych se třemi dětmi šla a z čeho bych žila. A proto jen tiše sedím a trpím a doufám, že až děti povyrostou a já si najdu práci, zvládnu se osamostatnit.“

Karolína má na starosti všechny tři děti, žije na malém městě, kde je o místo ve školce nouze. A tak nemá na přivýdělek čas. „Občas si připadám jako hnusná sketa, že jsem s manželem jen proto, že nemám kam jít, ale on všechno, co jsem mu říkala, ignoroval. To odcizení nebyla jen moje chyba. Nebo opravdu musím být vděčná? Za všechno?“ trápí se Karolína a přiznává, že ji u manžela drží jen děti. Kdyby byla sama, jde klidně i do azylového domu. „Navíc se nedočkám žádné pochvaly. Manžel bere jako samozřejmost, že má uklizeno, navařeno, vypráno, vyžehleno. Když si postěžuju, řekne mi, že jsem doma, tak se to ode mě očekává.“

Matky na rodičovské dovolené se často cítí osaměle a zažívají pocity vyhoření podobné jako v profesním životě. V takových případech pak trpí samotná matka, ale také její vztahy, nejvíce tedy partnerský život. Důležité je v takových chvílích udržovat sociální kontakty, najít si kamarádky, s dětmi zajít do mateřských center, najít si koníčky, které se dají dělat s dětmi. Partner by měl být oporou, a pokud se to nedaří, je načase začít o tom s partnerem vážně mluvit. Zároveň také není potřeba se uštvat. Nemusí být vše dokonalé, skvělé a včas. Lepší je se s dětmi mazlit a když nebude všechno hotové, třeba to manželovi otevře oči. Karolína navíc může požádat o pomoc prarodiče, i když je jí to proti srsti. Jen tak ale může strávit čas sama se sebou a sama pro sebe. A nakonec si stačí jen uvědomit, že toto období uplyne rychle jako voda, a tak je třeba užívat si jej plnými doušky.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky