Sdělovala jsem jí své osobní problémy, radila se s ní, jak je řešit. Stala se mou důvěrnicí, po práci jsme si chodily sednout do kavárny a časem jsem ji seznámila s manželem a dětmi. Bývala často u nás doma i na chatě.

Že by vztah Evženie a mého muže překročil hranici kamarádství, mě vůbec nenapadlo. Nezaznamenala jsem jemné signály v podobě delších pohledů a letmých doteků. Ale zatímco Evženie začala brát tento vztah vážně a jak se později ukázalo, chtěla mého manžela přimět k rozvodu, on couvl. Románek ukončil, jenže netušil, že tím roztočil kola pomsty, která zasáhla celou naši rodinu.

Evženie ještě nějakou dobu předstírala, že se nic neděje, chovala se ke mně přátelsky, ale na návštěvu už nikdy nepřišla. Vždycky si našla nějakou záminku, výmluvu, až nakonec usoudila, že nastal čas udeřit. Během pauzy si ke mně sedla, podívala se na mě kajícně a řekla: „Víš, musím ti něco říct. Já a tvůj muž… No, zkrátka se to stalo. Zamilovali jsme se do sebe. Spíme spolu už dlouho. Řekl mi, že tě už dávno nemiluje, život s tebou je prý nuda, promiň, že to takhle říkám. Chtěl by se rozvést, ale je mu tě líto. Nechtěla jsem tě ranit, ale…“

Konec věty jsem už neslyšela. Hodila jsem na sebe kabát a práce nepráce, vyběhla ven. Srdce v krku, oči plné slz. Vůbec jsem si neuvědomila, že klíč od pokladny zůstal ležet na stole. Když jsem pak přepočítávala peníze, zjistila jsem, že v pokladně chybí osm tisíc. Jak se to mohlo stát? Pak mi ale došlo, že klíč od pokladny jsem v rozrušení nechala na stole a kdokoli se do ní mohl dostat. Než jsem stačila situaci řešit, zavolal si mě ředitel pobočky. Evženie mě prý přistihla, jak si tajně vybírám z pokladny osm tisíc!

Řekla mu, že je čestná a ačkoli jsme kamarádky, musela to přece nahlásit. Krve by se ve mně nedořezal. „Nic jsem si nevzala, jen jsem zapomněla na stole klíč!“ bránila jsem se. Dostala jsem okamžitou výpověď pro ztrátu důvěry a musela do druhého dne vrátit osm tisíc. Teprve ten večer se mi manžel přiznal, jak to s Evženií bylo. Že se s ní sice krátce zapletl, ovšem románek záhy ukončil.

„Vyhrožovala, že se mi pomstí, ale tohle mě nenapadlo,“ kroutil hlavou. Záležitost jsem předala policii a najala si právníka, který mě ve věci křivého obvinění zastupoval. Soud nakonec proběhl, Evženie se přiznala, ale zpátky do práce mě už nevzali. Nejvíc mě však trápí pomluvy a to, že dcera i syn dostali punc dětí zlodějky a někteří jejich spolužáci a dokonce necitliví učitelé jim to dávají najevo.

Uvažujeme o tom, že se odstěhujeme, situace začíná být neúnosná. Ačkoli jsem soudní spor vyhrála, Evženie chodí zhrzeně naším městem, všude vykládá, jak ji můj manžel svedl a oklamal a jak jsem na ni, plna zášti, hodila krádež peněz a díky úplatkům pak vyhrála soudní spor. Jsem vyčerpaná, proti takové nenávisti a takovým lžím se neumím bránit. Bez sedativ se už neobejdu.

Karolína

PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog

* Docela by mě zajímalo, jaká má Karolína ňadra. Máte-li pocit, že jsem se totálně zbláznil, pak zadržte. Můj zájem je vyvolán faktem, že si na svých prsou hřála dost dlouho hada či spíš podlou hadici, a nic necítila.

* Svádět kamarádčina manžela a mít s ním poměr se opravdu jaksi nesluší, byť v tom jistě ani on nebyl zcela nevinně. Naštěstí si zřejmě udržel alespoň zbytky zdravého rozumu, nebo se hadice Evženie chovala natolik nepatřičně, že vztah s ní ukončil. Nebýt toho, mohla teď Karolína řešit nejen problém pracovně právní, ale také trosky manželství.

* Pro podobné dobrodruhy, jako byl Karolínin muž, bych si dovolil přičinit jedno varování. Stěží bychom v živé přírodě našli nebezpečnějšího tvora, než je zhrzená milenka. Obvykle obrací svou zášť přímo proti onomu „zrádci“, často se však neštítí ani pokusů zasáhnout svou zlobou někoho z jemu blízkých. První na ráně bývá jeho manželka, někdy i děti. S gustem se jí svěří se svým trápením a zde přitom opravdu neplatí, že sdílená bolest je poloviční. Bývá přinejmenším dvojnásobná.

* Evženii však jenom to neuspokojilo. Využila příležitost a „zavařila“ to Karolíně i v práci. Paradoxně tím velice utužila její vztah s manželem – nic nás tak nestmelí jako společný nepřítel! Zásluhou vlastní odvahy, manželovy podpory, moudrosti soudu a v neposlední řadě i hlouposti Evženie dokázala Karolína své jméno očistit. Kdyby se totiž Evženie pod tlakem nepřiznala, bylo by vše zřejmě složitější.

* Navzdory osvobozujícímu rozsudku však celá anabáze Karolínu poškodila – pracovně i společensky. Škoda, že nebyla policejní prezidentkou. Třeba by ji pak, již očištěnou, musel vzít její zaměstnavatel zpět na její někdejší pozici. Možná by se mohla poradit s právníky, zda se nepokusit s bývalým zaměstnavatelem soudit. Mohla by zvážit i žalobu na Evženii za její pomlouvačnou kampaň.

* Dokážu pochopit její úvahy o případném přesídlení někam jinam, bylo by však „něco hodně shnilého v království českém“, kdyby oběti měly vyklízet pole viníkům. Navíc by tím jen ostatní utvrdila v domnění, že na každém šprochu…