Několik zajímavých triků na hubnutí nejen po porodu najdete v galerii!

Očekávání

Nebudu chodit okolo horké kaše a nudit čtenáře omáčkou, jak je naše manželství skvělé jen s občasnými mráčky. Na české poměry klasika. Dvakrát do roka dovolená, dvakrát do měsíce hádka, dvakrát do týdne divočina v posteli. Možná jsem od manželství čekala víc, ale nemám důvod si stěžovat. Když mě Martin odvezl mezi svátky do porodnice, byla jsem na jednu stranu vyplašená, co nás čeká za změny, ale nemohla jsem se dočkat, až malého špuntíka poprvé pochovám. Celé těhotenství probíhalo bez komplikací, manžel mě opečovával, hladil mi rostoucí bříško a každý večer vyprávěl malému pohádky. Bylo to jako sen, ze kterého se nechcete probudit.

Zpátky do formy

Jen co začaly novoroční ohňostroje, Kubík se prodral ven. Byl kouzelný, hodný, roztomilý, moc neplakal a velmi rychle si zvykl na náš režim. Udělala bych pro něj všechno na světě. Před otěhotněním jsem měla mnohem více času na péči o sebe, a tak jsem poctivě cvičila a přemýšlela nad každou porcí jídla. Odměnou mi bylo pevné tělo, svaly a pekáč buchet, o kterém si může nechat každý druhý chlap zdát. Měla jsem v úmyslu vrátit se do zajetého režimu. Jen co se překulilo šestinedělí a s Kubíkem jsme se sehráli, staly se jednoručky zase mými nejlepšími parťačkami. Hutné vývary jsem začala pomalu nahrazovat lehkými saláty a s kočárkem pravidelně vybíhala za město. Martin moje úsilí nekomentoval, ale bylo na něm znát, že je rád. Nedělala jsem to jenom pro sebe, ale i pro něj.

Dala jsem život!

Po půl roce snažení jsem měla vyrýsované ruce, ale zbytek těla značně pokulhával. Břicho zhuntované těhotenstvím i porodem bylo stále vypouklé a povolené a stehna vypadala jako měsíční krajina, celulitida se mě držela jako klíště. Krémy, zábaly ani lymfatické masáže mi nepomáhaly. Ve své snaze za vysportovanou postavou jsem nedělala kompromisy, byla jsem na sebe přísná. Frustrovalo mě, že se mi nedaří dojít k výsledku, jaký jsem si vysnila. Chvílemi jsem měla vůči Kubíkovi výčitky a vztek. Pomohla mi diskuzní fóra na internetu, kde jsem našla podporu dalších maminek s podobnými problémy. Došlo mi, že se trápím malichernostmi. Porodila jsem, dala jsem život.

Zahal se!

A tak jsme se sbalili a vyrazili na první koupačku do vedlejšího města. Rozložila jsem deku a začala se mazat opalovacím krémem. Martin se hned hrnul do vody. Najednou ale hodil zpátečku a začal ošlapovat kolem deky. "Jsou tady chlapi z práce, hoď na sebe něco, prosím. Znají tě ve formě. Tohle není stav, na který bych byl pyšný. Ale neber to zle, nevyčítám ti, že ti půl roku bylo na zpevnění málo!"

Dlouhých šest měsíců jsem se k vlastnímu tělu i dítěti chovala jako pokrytec. A teď jsem to samé chování viděla u manžela. Vstala jsem, popadla synka a prošla se kolem jeho kolegů k dětskému bazénku. Nezatahovala jsem břicho, nezadržovala dech ani si stehna a zadek nehalila šátkem. Martin kolem poskakoval jako rozzlobený kozel a snažil se odpoutat pozornost. Paradoxně mi tato malá vzpoura zajistila nový přísun sebevědomí. A za těch pár dnů tiché domácnosti to stálo. Ve svém úsilí za lepší figurou nepolevuji, ale nenechám se hnát a ponižovat jen proto, že chce mít vše v jednom - matku, manželku, hospodyňku i modelku.