Julie: Bojím se muži říct, že jsem těhotná. Svatba byla unáhlená, už ho nechci

Kdyby nebylo nečekaného těhotenství a ukvapeného sňatku, mohla by Julie na románek z dovolené zapomenout. „Takhle mám strach z budoucnosti. Na interrupci je pozdě, děťátko se narodí. Jeho otce se ale bojím.“

Julie je od září vdaná. Neví to nikdo u ní v práci a kromě maminky ani nikdo z rodiny. „Můj manžel žije ve Francii a přestože jsme si slibovali, že se k němu nejdřív přestěhuju, nejsem si už tak jistá. Budoucnosti se bojím, brečím po večerech do polštáře a teď jsem navíc zjistila, že jsem těhotná. Vůbec jsem to nepředpokládala a protože mám už roky hodně nepravidelnou periodu – dlouho jsem nic nepoznala a na případnou interrupci je pozdě. Gerardovi jsem tu novinku ještě nevolala.“ 

Láska z hotelu

Julie se zatím snaží svoji novou životní situaci zpracovat.
„Nikdy bych si nezačala nic s mužem tmavší pleti třeba na dovolené v Tunisu, v Egyptě nebo v Turecku,“ dušuje se třicetiletá Julie, která pracuje jako asistentka. „Bála bych se toho, přece mám dost rozumu. Vždycky mě děsily kulturní a náboženské rozdíly, o který se píše rok co rok v ženských časopisech nebo na webu.“

Zájem o muže tmavší pleti však připouští. „Kdykoliv se postavili sprinteři v televizi na startovní čáru, hned jsem při pohledu na ta nádherná těla věděla, že se mi líbí o moc víc než běloši. Že bych ale někdy svůj zájem realizovala, o tom jsem vůbec nepřemýšlela. Až letos v létě se mi všechno nečekaně vymklo z rukou. Na dovolenou na francouzskou Riviéru jsem místo s přítelem odjela s kamarádkou a plným zavazadlem papírových kapesníčků, uplakaná z rozchodu. Původně jsem ani nikam jet nechtěla. A teď už vím, že ani neměla.“

Zkraje to ovšem vypadalo, že se všechno v dobré obrátilo. Gerarda jsem potkala v Antibes, je majitelem malého hotýlku, kde jsme se s kamarádkou ubytovaly. Říkala jsem si, že je Francouz, tedy Evropan, a žádné vážnější rozdíly by mezi námi být neměly.“

Unáhlený sňatek

Z balkonu toho samého hotýlku má Julie romantické svatební fotky. „Mámě jsem jen zavolala, že jsem potkala zajímavého muže a že s ním léto strávím ve Francii, v práci jsem dostala neplacené volno. Bezhlavě jsem se zamilovala a strávila s Gerardem úžasné romantické léto. Lépe řečeno romantické večery, protože přes den jsem mu začala hodně pomáhat s hotelovými hosty.“

V září byla svatba. „Rozhodli jsme se ze dne na den. Jen my dva a svědci, Gerardovi kamarádi. Co jsme ušetřili za hostinu, to jsme utratili za půjčení mých svatebních šatů. Chtěla jsem mít krásné fotografie,“ pousměje se. „Jako kdybych nebyla vůbec dospělá, samu sebe jsem nepoznávala. Vždycky jsem se přece chovala rozumně…“

Co bude dál?

V září přišlo vystřízlivění. „Moje neplacené volno skončilo a já se musela vrátit do Čech do práce. Gerard mi naznačil, že očekává, že dám výpověď a přestěhuju se do Francie. Předpokládá, že mu jako jeho žena budu pomáhat s hotelem. Mně se ale vůbec nechce úplně opustit kariéru, on to ale vůbec nechápe… Domů jsem odjížděla po hádce, ve které se nechoval zrovna fér a ve vzteku byl ke mně hodně hrubý. V letadle jsem si říkala: Tak co. Jestli se bude takhle chovat, prostě se s ním rozvedu. Jenže s dítětem to nebude tak jednoduché. Bojím se, jak se domluvíme a jak bude manžel, kterého moc neznám, vlastně reagovat.“

Názor redakce: Julie udělala klasickou chybu, jakých se kupodivu dopouští přes veškerou osvětu stále poměrně hodně Češek. Vdala se za muže z cizí země v poblouznění, aniž by si o něm zjistila bližší informace. Marně psychologové varují, že je potřeba přečkat stadium první zamilovanosti a zjistit, zda se vůbec v kultuře a zemi svého nového partnera dotyčná žena může začlenit. Sice nejde (jako v případě mnohých Egypťanů nebo mužů z dalších turistických destinací) v případě Juliina manžela o únik z tíživé situace prostřednictvím sňatku s bílou ženou. Ale stejně je v nezáviděníhodné situaci, kterou mohou s Gerardem vyřešit pouze společně.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek