Přemýšlely jste někdy nad tím, proč je takové množství úspěšných a dokonce i přitažlivých žen bez manžela? Pravděpodobně vyhodily z okna všechny časopisy s dobře míněnými radami, jak má žena oprašovat svého milého a po překročení domácího prahu se změnit na usměvavou hospodyňku, která touží plnit všechna přání své polovičky ležící na gauči s ovladačem v ruce. Po konzultaci s psychology jsme došli k jedinému – musíte se řídit radami, které zmiňované nezadané ženy obloukem vyhodily.

Kouzlo samostatné ženy

„Na muže působí kariérně úspěšné ženy velmi silně. Jsou přitažlivé pro kolegy i přátele. Ovšem pokud se tato žena ocitne v trvalém vztahu s méně úspěšným mužem, mohou vzniknout problémy. Zprvu mu lichotí, jaká je jeho žena vzdělaná, chytrá a šikovná, vychází jí vstříc. Jenže postupně začne mít výrazný pocit méněcennosti a zbytečnosti. Hlavním důvodem bývá ženin vyšší příjem,“ vysvětluje psycholožka Mgr. Zuzana Slezáková. Muž se zdravým sebevědomím podle ní ví, že si nemusí dokazovat svou mužnost něčím tak „přízemním“, jako je výše sumy na výplatní pásce. Ale bohužel, stává se to často.

Takže první rada pro chytré ženské zní – pokud se ozbrojíte mořem optimismu, můžete doufat, že je váš milý zralá osobnost a pochopí, že se chcete realizovat. Jako správný partner by vás měl dokonce podpořit. Tím je myšlena pomoc v domácnosti, uklízení nebo dokonce vaření. Nemělo by to být nic výjimečného či šokujícího. Nicméně, zpět do reality.

Zakořeněná tradice

Tradice mají v naší společnosti stále silný vliv. Generačně naučené hodnoty diktují mužům být v dominantní pozici. Pánové to tedy nejčastěji řeší výběrem partnerky s nižším vzděláním, příjmem nebo věkem. Ovšem nikoli vždy se jim toto postavení podaří udržet. Problém je v tom, že tradice zůstává hluboko zakořeněná, ale v dnešní době je to už prostě jinak. V současnosti už jsou ženské výkony uznávané, oceňované a svět vychází ženskému úsilí vstříc. A protože jsou ženy velmi šikovné a často plně soběstačné, muž je poněkud „vystrčený“ ze své tradiční role ochránce. „Pro žádného mužského to není lehké přijmout. Jeho ego mu začne zákonitě našeptávat, že přestává být hlavou rodiny a jako samec tedy nestojí za nic,“ říká psycholožka Slezáková a pokračuje: „Mít doma muže, kterého váš úspěch ubíjí, i když to nedává nějak hlasitě najevo, je zničující pro oba. Řešení, jak obnovit rodinné štěstí, existuje.“

Buďte diplomatická

Jestliže máte o partnera zmítaného bouří pocitů, že se stal „podpantoflákem“, vážný zájem, chce to hodně tolerance. Z vaší strany. Prospěšná je hlavně otevřená komunikace, které může pomoci změna prostředí. Váš milý bude jistě přístupnější na procházce v parku, při romantické večeři nebo na jiném atraktivním místě. Masku tvrdé podnikatelky nebo manažerky nechte v práci a doma buďte opět tou žínkou, do které se váš partner kdysi zamiloval. Křehká, veselá, která svého drahého stále zbožňuje. Počkejte na vhodnou chvíli, abyste neranila jeho podkopané ego, a pokuste se mu vysvětlit, že i přesto, že vydělává méně peněz, je stále pro vás muž s velkým M. Když toto zvládnete, dokážete mu určitě i šetrně a opatrně připomenout, že když trávíte více času v práci, očekáváte jeho pomoc v domácnosti. Slova volte diplomaticky, mužské ego se lehce urazí.

Když to nejde jinak…

Ale život není pohádka, a tak se může stát, že se i přes všechny snahy stane z vašeho vztahu bojové pole. Nemá význam, abyste se zbytečně zraňovali. Trpí tím i děti. Rozhodněte se, jestli spolu dokážete žít a jestli vám společný život nepřináší spíše víc utrpení než potěšení.

Reakce partnera na váš úspěch

  • ustupuje, ale zachovává si dominantní pozici formou zesměšňování a shazování, je agresivní, často má ironické poznámky
  • utíká od rodiny ke kamarádům, ke sportu, milence nebo do práce
  • pociťuje křivdu poražené bytosti, fňuká, stěžuje si, je často churavý
  • vyhovuje mu, že je o něj postaráno i materiálně
  • je hrdý na to, kam to jeho žena dotáhla

Z praxe psycholožky

„Pan Zdeněk z Plzeňska vystudoval vysokou školu a byl v práci, ač poměrně mladý, velmi úspěšný. Po ´listopadových událostech´ ho vyhodili z vysokého postu, který do té doby zastával. Dlouho si nemohl najít přiměřenou práci, a tak mu nezbývalo nic jiného, než začít dělat zásobovače. Jeho žena, paní Jitka, byla celé roky velmi přizpůsobivá manželka, ale v tomto období to svému choti nechtěně vrátila. Spojila se s italskou firmou, která k nám dovážela spodní prádlo, a začala podnikat. Docela rychle se stala úspěšnou, sebevědomou a dobře vydělávající ženou. Zdeňkovi to moc nesvědčilo a začal ´uvadat´. Když byli manželé spolu, bylo na nich už z dálky vidět jejich sebevědomí. Ona zářila jako sluníčko a on působil jako sešlý, přikrčený mužík. Zdeněk začal dávat najevo své trápení – fňukal a snažil se na sebe upoutat pozornost různými chorobami. Společně jsme (s Jitkou i se Zdeňkem zvlášť) hledali řešení. Nakonec jsme ho našli v rodině Jitky. Její otec byl voják a ona si ho velmi vážila a respektovala ho. Poradila jsem tedy Zdeňkovi, ať zkusí hledat práci u uniformovaných složek. Dopadlo to dobře a on si brzy našel práci u policie jako chemik. Rázem jakoby ožil. Vrátilo se mu ztracené sebevědomí. A Jitka? Začala si ho považovat nejen kvůli důležité práci, ale i kvůli uniformě, ke které měla už od dětství respekt.“