Milá Jiřino,

Pokud od nás chcete ujištění, že to nepřeháníte, zklamu vás. Přeháníte to. Vaše jinak veskrze chvályhodná záliba ve zdravé výživě vám poněkud přerostla přes hlavu a omezuje vás ve vašem každodenním životě. Kdybyste si například v letošní dlouhé zimě chtěla dopřát lyžařský týden na horách, patrně zemřete hlady (anebo budete místo polopenze na pokoji asketicky chroupat mrkev z vlastních zásob). A chraň vás pámbu, abyste se třeba na čtrnáct dní ocitla v nemocnici, odkázána na tamější stravu.

Podle mého názoru je jídlo nejenom palivem pro naše tělo, které nám současně dopřává určité chuťové zážitky, ale jeho konzumace by měla být také společenskou událostí. Každý den se snažím snídat a večeřet se svou rodinou. Ráda vařím pro přátele, nebo s nimi vyrážím objevovat nové restaurace. Když připravujeme společnou silvestrovskou oslavu, já a moje kamarádky už od listopadu vymýšlíme, jakou specialitou letos ostatní překvapíme. S dětmi si v létě ráda vychutnám nanuka nebo kopeček zmrzliny a v předvánočním shonu mě u stánku spolehlivě zláká horký punč.

Podle mého názoru je jídlo nejenom palivem pro naše tělo, které nám současně dopřává určité chuťové zážitky, ale jeho konzumace by měla být také společenskou událostí.

Pokud ovšem dodržujete nějaký striktní stravovací režim (a ten váš je striktní víc než dost), o podobné zážitky se ochuzujete. Máte-li potřebu podezíravě zkoumat původ všeho, co se vám dostane na talíř, z vašeho života se valem vytrácí spontánnost. Nemůžete bezstarostně usednout v hospůdce, kterou náhodou objevíte na výletě v lesích. Nemůžete si v mrazivém zimním dnu koupit kornout pečených kaštanů (odkud asi jsou?). A co když vám sousedka přinese ochutnat svůj vyhlášený štrůdl? Spláchnete ho potají do záchoda v obavách, že na něj použila chemicky ošetřená jablka?

Vzpomínám si, jaké to bylo, když jsem se jako devatenáctiletá snažila zhubnout pomocí striktní diety, sestávající z denního příjmu tří tisíc kilojoulů. Kdekoli mi nabídli něco k jídlu, s omluvou jsem místo toho vytáhla svůj vlastní nízkotučný jogurt nebo jablko. Velmi záhy jsem se vyřadila z většiny akcí společenského života, které se kolem mě odehrávaly. Byla jsem sice u toho, ale zároveň jsem seděla někde stranou, na okraji. Tehdy jsem se přesvědčila, že sdílet s ostatními společný stůl je pro mě důležitější než to, co na tom stole je.

Kdekoli mi nabídli něco k jídlu, s omluvou jsem místo toho vytáhla svůj vlastní nízkotučný jogurt nebo jablko.

Rozumím ovšem tomu, že když celá léta úzkostlivě sledujete původ všeho, co jíte, stěží to můžete ze dne na den jen tak hodit za hlavu a odskotačit si ke stánku pro hamburgera. Zdravá výživa a potraviny se pro vás staly čímsi jako hradbou, která vás bezpečně chrání před nutností cokoli riskovat v nebezpečném vnějším světě. Zkuste za tu hradbu ale občas aspoň vykouknout. Zajděte si třeba do nějaké opravdu dobré restaurace, kde máte jistotu, že šéfkuchař používá jenom kvalitní potraviny. Nebo uspořádejte pro kamarády bio-hostinu a vyzvěte je, ať i oni něčím přispějí.

A hlavně začněte vyhledávat i zážitky jiného druhu. Sportujte, choďte do kina, zajděte si na masáž nebo na bowling. Nemusíte přece při všech svých aktivitách myslet jen na to, jestli jsou zdraví prospěšné a, obrazně řečeno, „bez éček“. Nejsme přece na světě jen proto, abychom svou tělesnou schránku chránili před vším, co přináší.