Milé čtenářky,
mám stránky Kafe.cz moc ráda, ale přijde mi, že se málo věnujete zdravé výživě a biopotravinám. Stejně jako ostatní česká média se těmto tématům věnujete jen okrajově, „aby se neřeklo.“ A při tom je to tak důležitá věc, která nejen chrání naše zdraví a nás, ale když se naučíme zdravému životnímu stylu, předáme to přirozeně i našim dětem, a to je velká investice do budoucna.
Ale povědomost v naší zemi je tak malá. Navíc s českým vrozeným skepticismem a nedůvěřivostí, je značka Bio spíš považována za podvod, který má jen zvýšit zisk, než jako značka, která zaručuje kvalitní zdravé produkty vznikající pod přísným dohledem. Proto jsem se rozhodla vám napsat svůj příběh, trošku pomoci osvětlit tuto problematiku.
Ale povědomost v naší zemi je tak malá. Navíc s českým vrozeným skepticismem a nedůvěřivostí...
Mě přivedla ke zdravé výživě moje maminka. Pracovala jako zdravotní sestra a brzy si uvědomila, jak obézní lidé mají s uzdravováním větší problémy, než štíhlí lidé. Začala shánět informace již před čtyřiceti lety, kdy to nebyla móda snad ani v Kalifornii.
Také nikdy nevěřila zemědělské velkovýrobě. Vyrůstala na venkově, a když si koupila maso, nebo brambory v obchodě, nikdy s nimi nebyla spokojená. Život ji sice zavál do Prahy, ale přemluvila tatínka, aby si pořídili větší zahradu na venkově, kde bychom si mohli zeleninu sami pěstovat. Když o tom přemýšlím teď, byla vlastně zastánkyní Bio zemědělství v době, kdy to ještě ani neexistovalo. Žádné umělé hnojivo ani postřik nesměl přes plot, všechno hezky ručně, postaru, jako hnojivo jen hnůj a šáma. Nebyla zastánkyní žádných extrémních hnutí jako makrobiotika a podobně, ani nám úplně nezakazovala sladké (ale stejně vždy než dala kousek čokolády, nám podala jablko nebo sušené ovoce, a většinou to i stačilo na zahnání touhy po cukru). Jedli jsme vždy hodně zeleniny (pochopitelně domácí), málo masa červeného, hodně ryby, které když nebyly za komunistů k sehnání, tak se musel uplatit porybný.
Žádné umělé hnojivo ani postřik nesměl přes plot, všechno hezky ručně, postaru, jako hnojivo jen hnůj a šáma.
Abych to zkrátila, naprosto nenásilnou formou nám vštěpovala, co je dobré, a když si na to od mládí zvyknete, stane se to vaší přirozeností. Pohled na bůček mi vždycky obrátí žaludek. Nejlepším příkladem, že jíst bez chemie a správně jsou moji rodiče. Mamce je třiašedesát, ale běžně jí lidé hádají pětačtyřicet. Nekecám! Taťka taky vypadá o deset let mladší. Oba jsou štíhlí jako proutek, nemají žádné zdravotní problémy, jaké se běžně objevují u jejich vrstevníků.
Já jsem maminčinu filozofii převzala, ale s tím jaké se objevují v posledních letech poznatky o škodlivosti toho a tamtoho, jsem mnohem paranoidnější. Je hrůza, že člověk v restauraci nenarazí na nabídku zdravého bio jídla. Já bych si ráda připlatila, ale ani není možnost. Takže do restaurací nemůžu chodit. Leda bych tam seděla o vodě. Ne nebojte se, takový fanatik nejsem a skleničku kvalitního vína si ráda občas dopřeji. Ale musím vědět odkud je. Takže si vozím každoročně zásoby z Moravy od malovýrobce, který věří na přírodní postupy.
Je hrůza, že člověk v restauraci nenarazí na nabídku zdravého bio jídla. Já bych si ráda připlatila, ale ani není možnost.
Naštěstí se v obchodech objevily biokoutky. Sice jen ve větších marketech s omezenou nabídkou, ale díky Bohu za to. I maso se dá lépe sehnat a já si můžu užít klidnou neděli, než abych objížděla vesnice a hledala někoho od koho koupit to, co chci.
To je na celé té nedostatečné osvětě nejhorší. Je malá poptávka a tak je cokoli sehnat hrozně časově náročné. Nemluvím o ceně, biozemědělství nikdy nemůže dosáhnout takových výnosů jako konvenční zemědělství se všemi umělými hnojivy a genetickými úpravami. Ale ta chuť a pocit, že díky pár korunám navíc ten vepřík měl příjemný život venku ve výběhu a nemusel se tísnit s dalšími dvaceti prasátky na pěti metrech čtverečních. Že to vajíčko je ze slepice, která spokojeně pobíhá po dvoře a netrpí v kleci, kde se nemůže ani otočit.
I to je další důvod proč kupovat bio – zajistíte příjemnější život i dalším tvorům, kteří by jinak trpěli v hrozných podmínkách velkochovů.
Přesvědčila jsem vás? Mé kamarádky mi někdy říkají, že jsem fanatik, ale já si nemyslím, že bych nějak přeháněla. Lepšímu se musí víc obětovat. Jen mě mrzí, že většina lidí se na mě dívá přes prsty jen proto, že chci tak přirozenou věc, jako je zdravé a dobré jídlo.
Vaše čtenářka Jiřina