Milá Jitko,
pokusím se reagovat na Vaši otázku „zažily jste něco podobného?“, třebaže podle toho tvrdého y v koncovce slovesa soudím, že nesměřovala ke mně. Nuže – každý něco podobného zažil a na pohlaví v tomhle případě vůbec nezáleží: někdo se vám líbí, možná máte silný pocit, že dokonce víc než jenom líbí, ale nedokážete zařídit, aby oboustranně „přeskočila chemie“, a pak se užíráte zoufalstvím, že brzy bude v tahu další životní příležitost.
Máte pravdu, že v dnešním světě „padá jedna tradice za druhou“. A ať se Vám to líbí, nebo ne, nemůžete se spolehnout na to, že budete dobývána tím, kým chcete. V jiné věci totiž pravdu tak úplně nemáte – nevím, jak jste přišla na to, že muži mají geneticky danou nevyčerpatelnou sílu riskovat, že dostanou košem, takže to můžou u žen neúnavně zkoušet znovu a znovu. Znám spoustu mužů, kteří v tomhle ohledu dávno hodili flintu do žita a po sérii marných pokusů se z neúspěšných lovců stali docela úspěšní mrchožrouti, kteří berou, co jim přijde pod ruku, ale taky se k tomu pak jako k mršině chovají. Někdy jsou na vině oni sami, někdy ale prostě měli strašnou smůlu, že několikrát po sobě narazili na onen zlořečený typ žen, které se tak dlouho nechají obletovat s výmluvami, že ještě „nepřeskočila chemie“, až ta chemie nadobro vyprchá.
A ať se Vám to líbí, nebo ne, nemůžete se spolehnout na to, že budete dobývána tím, kým chcete.
Já si, milá Jitko, myslím, že byste měla jít budoucnosti vstříc a udělat ten první krok sama. Je možné, že skutečně nejste jeho typ a dostanete košem, což je sice nepříjemné, ale když se na to dívám kolem a kolem, přežít se to dá. Nemyslete si, že muži jsou v tomhle ohledu méně zranitelní – být odmítnut, to dokáže rozhodit každého. Jestli vás ovšem nějaké vyšší cíle vedou k přesvědčení, že nesmíte mršit pradávné genderové ustrojení lidské rasy, tak po svém idolovi nevyjíždějte. Může vás hřát, že jste přispěla k záchraně světa.