Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Jsem workoholička?

Změňte se, nebo ztratíte rodinu.

Milá Dagmar,

Otázka, jestli jste nebo nejste workoholička, je podle mého názoru úplně vedlejší. Je to jen prázdná hra se slovy, která nic neřeší. (Ale pokud máte zálibu v barvitých pojmenováních, mohla byste rovněž uvažovat o tom, jestli jste nebo nejste kariéristka nebo krkavčí matka nebo něco jiného od „k“.) Za vaším plamenným dopisem vidím daleko závažnější problém, a to, že pokud na svém životním stylu něco nezměníte, vaše rodina neodvratně dospěje ke krachu.

Otázka, jestli jste nebo nejste workoholička, je podle mého názoru úplně vedlejší.

Ne, nenechte se zmýlit. Nejsem žádná zapšklá obhájkyně tříleté mateřské dovolené. Nemyslím si, že matky malých dětí by za každou cenu měly zůstávat doma. Jsem přesvědčena, že matka půlročního dítěte může šéfovat velké firmě, natáčet celovečerní film, pilotovat boeing nebo třeba pracovat na archeologických vykopávkách v Jižní Americe. Ovšem její rodina to ustojí jen tehdy, pokud jsou všichni jej členové odhodlání na tomto netradičním uspořádání spolupracovat a žádný z nich se ve své roli necítí jako vynucená oběť okolností.

Ve vašem případě podle mého názoru hrozí následující scénář: vy budete i nadále s klapkami na očích frčet stopadesátikilometrovou rychlostí po dálnici své kariéry, zatímco váš manžel se bude užírat doma na mateřské. Čím víc si bude stěžovat na vaše pracovní vytížení a reptat proti vašim pozdním příchodům, tím méně si ho budete vážit. Začne vám připadat čím dál víc jako opovrženíhodný neschopný lenoch. Vaše vzájemná averze bude narůstat. A pokud se na stole objeví žádost o rozvod, hádejte, kdo asi dostane Danečka do své péče?

Otázka, jestli jste nebo nejste workoholička, je podle mého názoru úplně vedlejší.

Myslím si, že pokud chcete manželství udržet, nezbývá vám, než začít brát na manžela ohled a alespoň zčásti respektovat jeho potřeby. Váš muž i váš syn musí cítit, že s nimi chcete být, že s nimi chcete trávit čas – jinak se vaše rodina rozpadne.

Váš dopis je ale tak halasnou, sebejistou a o své pravdě nepochybující tirádou, že z něj mám téměř pocit, že svou rodinu zachránit nechcete. Nejvíc mě zarazila poznámka na manželovu adresu: „Na dítě tlačil hlavně on.“ Takže jste mu ho tedy porodila a teď by vám udělalo největší radost, kdyby vám on i dítě dali pokoj a nechali vás v klidu pracovat…Mohu vás ujistit, že oni to jednoho dne udělají. Ale možná se vám to nebude líbit.

Váš dopis je ale tak halasnou, sebejistou a o své pravdě nepochybující tirádou...

Na závěr dovolte, abych se s vámi podělila o svou vlastní zkušenost. I já jsem nastoupila zpátky do práce, když bylo mé starší dceři šest měsíců. Šlo o pouhé dva dny v týdnu (během nichž se o mou dceru starala paní na hlídání), ale věřte mi, že pocit viny se stal mým denním chlebem, který jsem chroustala k snídani, k obědu i k večeři. Když se během mého ranního odchodu do práce dcera rozplakala, vyčítala jsem si to. Když se nerozplakala, hrozila jsem se, že už trpí syndromem odloučení a je apatická. I od nejlepších kamarádek jsem si vyslechla spoustu kritických poznámek a v ordinaci dětské lékařky zahlédla spoustu povytažených obočí. Dcera to pochopitelně přestála bez úhony, ale naše rodina to těžké, uštvané období přežila jen díky tomu, že jsem celou dobu měla plnou podporu svého muže.

Dagmaro, když vám ten váš spílá do workoholiček, možná vám posílá poslední varování. Zvažte, jestli o něj nechcete přijít. A pokud ne, musíte něco změnit!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


15 tipů, jak vyznat lásku

Možná si i vy dáváte do nového roku předsevzetí. A třeba i to, že byste měla svému partnerovi dávat více najevo, že vám na něm opravdu záleží.

Akční letáky