Milá Dagmar,
nejprve se pokusme odpovědět na otázku, jestli jste nebo nejste workoholička. A udělejme to zhurta: Samozřejmě že jste! Ve svém dopise se ptáte: „On si opravdu myslí, že když zůstal doma s dítětem a já chodím do práce, že jsem posedlá prací?“ A o kousek dál si vlastně odpovídáte: „Mě práce prostě nabíjí, neumím nic nedělat a jsem hrozně vděčná, že mohu dělat, co mě baví.“ Jste posedlá prací, a tudíž se vám dá říkat workoholička, stejně tak jako člověku posedlému rumem říkáme alkoholik.
A udělejme to zhurta: Samozřejmě že jste!
Workoholiky se nestávají lidé, které jejich práce nebaví a dělají ji jenom pro peníze. Stejně tak jako se alkoholikem nestane člověk, který po frťanu zvrací, a ostatní ho musejí setsakra přemlouvat, aby si dal dalšího. Workoholiky se stávají ti, pro něž je jejich práce zároveň koníčkem a posedlostí. Ale je pracovní posedlost - na rozdíl od té alkoholové - opravdu tak nebezpečná? Často slýchám o hrozivých důsledcích závislosti na práci - od nespavosti a stresu přes ztrátu přátel až po rozpad rodiny. Jenže workoholiků znám opravdu hodně a nemůžu říct, že byť jen jednoho jediného z nich vášeň k práci takhle drakonicky deptala nebo dokonce zničila. Jistě, takzvané „vztahové problémy“ nastat můžou, ale ty způsobuje něco trochu jiného než závislost na práci jako taková.
Workoholiky se nestávají lidé, které jejich práce nebaví a dělají ji jenom pro peníze.
Vztah mezi workoholikem a neworkoholikem nedestruuje to, že ten první je „chorobně závislý“, zatímco ten druhý je „zdravý a normální“. Problém je spíš v tom, že dvojice, která si není rovna v životním programu a ambicích, si přestane rozumět. Ti dva se odcizují, neboť každý z nich je prostě z jiného kadlubu - stejně tak jako to pravděpodobně nebude klapat ve vztahu mezi tichým včelařem v důchodu a profesionální metresou, milovnicí šampaňského, byť to ze začátku byla láska jako trám.
Ptáte se, milá Dagmar, proč se na ženy a muže, pokud jde o prodlévání v práci a vydělávání peněz, uplatňuje různý metr. Inu, protože od žen se tradičně očekává plnění jiné role než od mužů a nic s tím nenadělají ani připonasrané genderové studie, které se snaží hystericky dokázat, že ženy chtějí být ve skutečnosti muži a muži ženami. Je prostě fakt, že málokterý muž skousne, když delší dobu dělá doma maminku, zatímco jeho žena tatínkovsky nosí domů peníze. Ve svém dopise píšete: „Pak mě to napadlo, zda si (manžel) nemyslí, že se na něj lidé mohou dívat jako na bačkoru, protože je na mateřské.“ Bingo! Vemte jed na to, že přesně takhle to je.
Milá Dagmar, nemyslím si, že by se všechno srovnalo, kdybyste Vy pracovala méně a Váš muž více. Tahle disbalance je důsledkem disbalance hlubší. Až po ní budete pátrat, zkuste si vzpomenout na to, proč jste se kdysi dali vůbec dohromady.