Vážené kolegyně, ženy z Kafe.cz,
Zrovna jsem to pěkně schytala. Od manžela. Prý jsem workoholička! Co je to za nesmysl? On si opravdu myslí, že když zůstal doma s dítětem a já chodím do práce, že jsem posedlá prací? Vím, že toto uspořádání je u nás zatím neobvyklé, ale v našem případě šlo o ryze praktické rozhodnutí. Vydělávám o dost víc než Mirek, manžel, a tak jsme se dohodli, že bude výhodnější, aby on zůstal doma a já se po skončení šestinedělí vrátila do práce.
A že mám svou práci ráda? Jako by mu nevyhovovalo, že zůstal doma a stará se o Danečka. Je šťastný jak blecha. A je z těch, co si myslí, že každý musí svou práci nenávidět. Tak jako on. Ať se pak nediví, že v práci nedosahuje takových výsledků, jako já, když půlku pracovní doby stráví koukáním na hodinky, kdy už bude moc jít domů.
A že mám svou práci ráda? Jako by mu nevyhovovalo, že zůstal doma a stará se o Danečka.
Na druhou stranu uznávám, že domů chodím denně dost pozdě. Ale když se deset dvanáct hodin v práci zdržuje muž, nikdo mu do workoholiků nenadává. A pokud si chci práci udržet musím makat. Musím držet krok s kolegy. A jsem snad proto špatná a nutně workoholik? Tak odměňuje naše společnost pracovitost?
Proč se poměřují jinak muži a jinak ženy? Zrovna minulý týden jsme se o tom bavili v práci při obědě, protože jedna kolegyně přišla s přesně takovým obviněním, co přistálo na mé hlavě. A pracuje zhruba tolik co já, tak jsme tahali z kolegů, zda jim to doma někdo vyčítá – všichni tvrdí, že sice by je ženy a partnerky měly raději doma častěji, ale na druhou stranu se cení, že dokážou více než dobře zabezpečit rodinu. Ale z workoholismu je nikdo nepodezírá.
Proč se poměřují jinak muži a jinak ženy?
I když, abych byla spravedlivá, poslední měsíc byl mimořádně náročný. Připravovala jsem nový projekt a chodila domů v deset večer a několikrát jsem musela do práce i o víkendu. Bylo to o něco náročnější, ale nevadí mi to. Mě práce prostě nabíjí, neumím nic nedělat a jsem hrozně vděčná, že mohu dělat, co mě baví. Dítě jsem dlouho odkládala, ale vzhledem k tomu, že mi bylo pětatřicet, rozhodli jsme se s Mirkem, že je správný čas.
Jen mě zaráží, že ten nervóznější v naší domácnosti je Mirek. Já vím, že to nemá jednoduché, že šesti měsíční dítě a domácnost dají zabrat stejně nebo ještě víc, než desetihodinová pracovní doba, ale já mu to přece nevyčítám. Kdežto on mě zahrnuje výčitkami v jednom kuse. Nerozumím tomu, na dítě tlačil hlavně on a on se rozhodl zůstat doma.
Jen mě zaráží, že ten nervóznější v naší domácnosti je Mirek.
A teď mi vyčítá, že nejsem doma? Z něčeho přeci musíme žít! Nebo jde z jeho strany o závist, že jsem já zůstala v kontaktu a on je izolován? Pak mě to napadlo, zda si nemyslí, že se na něj lidé mohou dívat jako na bačkoru, protože je na mateřské (i když jsem se setkala jen s kladnými reakcemi, ale nevím, co si lidé špitají za rohem). Nebo si lžu do kapsy a jsem opravdu workoholička a pracuji víc než bych měla?
Po tom, co jste si přečetli můj příběh, možná uvidíte můj problém s odstupem. Co si myslíte?
Přeji vám všem hezký den
Dagmara