Milá Stáňo!
Tak především: nejste stará! Padesátiletá žena má před sebou, doufejme, minimálně 25-30 let, což je docela podstatná část života. Padesátnice dneska může v podstatě cokoliv, od vdávání po skákání padákem, a nikdo se jí nebude smát. Spíš jí budou lidé fandit. Když Vám tedy osud po tak dlouhé době dopřál hezký vztah, proč se ho proboha zříkat?
Na vesnici je to samozřejmě trochu jiné než ve městě, lidé se víc pozorují a víc drbou.
Pokud byste si chtěla brát muže o 20 let mladšího, tak bych Vám možná radila opatrnost. Ale Váš vztah s Daliborem se mi jeví jako naprosto perfektní i ze společenského hlediska – stejně starý muž, bývalý spolužák, jste spolu už rok – na tom ani místní drbny nemůžou najít nic nevhodného. A reakce Vašich dcer bych se vůbec neobávala. Uvidíte, že budou mít radost. Osamělá matka není pro dospělé dcery jen vítaná pomoc, představuje taky závazek. Určitě mají starost, abyste se necítila sama, snaží se Vám věnovat, zvát Vás, zeťové Vám chodí dělat „mužské práce“ na domě apod… S partnerem, kterého (nepochybně) zbytek rodiny bez problémů přijme, to bude i pro ně lepší: rodina bude vyváženější, Vy budete spokojená, bude o Vás postaráno a vnoučata asi hlídat nepřestanete, že? Promluvte si o tom s dcerami v soukromí (s oběma současně), pak event. v širší rodině, už za účasti Dalibora.
Uvidíte, že to bude v pořádku.
Takže být Vámi, už bych se moc nerozmýšlela a „šla do toho“. Jediné, co byste měla ještě před svatbou zvážit, jsou majetkové záležitosti. Asi by bylo vhodné (formou předmanželské smlouvy nebo právního oddělení tzv.společného vlastnictví manželů) zajistit, aby dcery neztratily nárok na dědictví. Stejně tak u Vašeho přítele jsou jistě děti nebo někdo, kdo bude mít jednou nárok na jeho majetek. Až vyřešíte tohle (což nebude problém – jedna porada s právníkem), začněte se rozhlížet po svatebních šatech. A hodně stěstí!