Jsem na mateřské a bojím se, že z toho zblbnu!

Čtenářka Marta své dítě miluje, přesto má strach, že se už nikdy „nechytne“.

Milá redakce.

Já z toho snad zblbnu. Ne, nesnažím se urážet obsah vašeho webu, náhodou se mi jeho koncept, vtip a nadhled moc líbí, a proto jsem se také rozhodla napsat právě vám.

Celý život mi vtloukají do hlavy, že mateřství je skvělé.

Ptáte se, proč ten zoufalý výkřik? Celý život mi vtloukají do hlavy, že mateřství je skvělé, že výchova dítěte je ta nejúžasnější věc na světě a největší citové naplnění. S tím se nedá nesouhlasit, klidně se pod to všechno podepíšu. Ale proč nikdy nikdo nemluví o tom, že mateřství znamená sedět zavřená doma, žvatlat s miminem, infantilnět a promiňte mi to slovo, blbnout? Je to nějaké tajemství tajného mateřského sesterstva, které zamlčuje negativa mateřství, aby se jim řady neustále plnily neznalými naivními ženami?

Dítě jsme si s manželem pořizovali později, mně bylo dvacet devět, a k dnešku jsem na mateřské dva roky. Jako mnoho mých vrstevnic jsem dítě chtěla až v době, kdy budu mít vybudovanou kariéru a kdy budu mít jistotu, že rodina bude zabezpečená. Jak bláhové, měla jsem si dítě pořídit hned po škole, pak bych necítila, jak mi můj minulý život uniká mezi prsty.

I když nemám problém jít si pokecat s kamarádkami a kolegyněmi, zjišťuji, že si přestávám rozumět se svobodnými a bezdětným, i se kterými jsme dříve probíraly novinky ze všech možných oborů včetně toho mého, diskutovaly o hudbě, nových filmech či knížkách. Najednou mě nic z toho nezajímá. Ne to není přesné, zajímá, ale už se tolik nechytám, nehledě na to, že přeci jen se mé zájmy posunuly.

Ze známých, které mají dítě, se najednou staly nejlepší kamarádky a místo o novém filmu Kim Ki-duka se bavíme o báječných účincích nového Vanishe...

Měla jsem si dítě pořídit hned po škole, pak bych necítila, jak mi můj minulý život uniká mezi prsty.

Nedávno jsem potkala jednoho redaktora, kolegu z práce, se kterým jsme nikdy nevěděli, o čem se bavit dřív. Teď jsem z hrůzou zjistila, že z 90% věcí, které na mě chrlí, nevím vůbec nic nebo jen nějakou povrchní informaci. Jak se mám za rok vrátit do práce, když vůbec nevím, která bije? Technologie a novinky z oboru jsou o míle dál, než si pamatuji.

Mám hrozný strach, že už nikdy nedoženu to, co jsem zameškala, že se budu muset vzdát své funkce a jít vařit šéfovi kafe. Jak to ostatní ženy zvládají, že se s bravurou po třech letech mateřské vrátí do práce, a vypadá to, jako by tam nebyly týden?

Prosím, poraďte. Podrbejte mě za ouškem, nebo mě postavte před tvrdou realitu, je mi to fuk. Hlavně mi to vysvětlete. To opravdu dítě z matky vykojí půlku inteligence?

S pozdravem Marta

Další články

čtenářů si právě čte tento článek