Milá, Ingrid,

nad Vaším dopisem jsem si vzpomněl na film Ďábel nosí Pradu, a dokonce jsem si pustil jeho závěr, abych si připomněl, v čem že spočíval happy end. Mělo to být tak, že hezkou, chytrou a nepovrchní začínající novinářku Andreu Sachsovou jakýmsi omylem spolkne mašinérie módního časopisu, aby ji za necelý rok vyplivla – hezkou, chytrou, nepovrchní a k tomu navíc poučenou, že to, co se třpytí, zpravidla zlato nebývá. Byl by to pěkný happy end s pěkným ponaučením, kdyby ovšem původně šedá neznačková myš Andrea neopustila bizarní a zvrhlý svět velké módy ve značkovém koženém sáčku a ne v seconhandovém kabátku, v němž do něj vstoupila. To pak člověku dojde, že se žádný happy end nekonal a že ďábel zvítězil. A ještě k tomu připočtěte, že hlavní hrdinka v podání Anne Hathaway, která je krásná, až se tají dech a kvůli tomuhle filmu si naordinovala šestitýdenní „odtučňovací“ kúru, takže na sto třiasedmdesát centimetrů výšky pak měla pětapadesát kilogramů, je v celém filmu vydávána za celkem hezkou holku, která ovšem nemá bezchybnou postavu a má nějaké to kilo navíc.

... si naordinovala šestitýdenní „odtučňovací“ kúru, takže na sto třiasedmdesát centimetrů výšky pak měla pětapadesát kilogramů.

Co z toho vyplývá? Že ten, kdo se jednou dal to tance s ďáblem, co nosí Pradu, je určen k tomu, aby si ve zběsilém kvapíku trendů a divokém kolečku diet uhnal pořádnou depresi z vlastní nedokonalosti. Proto máte, milá Ingrid, naprostou pravdu, když oblékání podle módních časopisů považujete za „určitý druh otroctví“. Buďte ráda, že jste do něj neupadla a podobně jako kolegyně z práce neblouzníte o nových, ještě novějších a vůbec nejnovějších modelech.

Máte naprostou pravdu, když oblékání podle módních časopisů považujete za „určitý druh otroctví“.

Vaši otázku, jestli jsou důležitější trendy než to, co ženě sluší, pokládám za řečnickou. Podle toho, jak popisujete sama sebe a svůj vztah k módě, si myslím, že v téhle věci máte zatraceně jasno. Bez ohledu na Františku z Módní policie je jisté, že snad jediný trend, který nestárne a platí za všech okolností, je být originální a zajímavá. Vydávat ono „záření“, jemuž se Vaše kolegyně vysmívají a v nějž nevěří, protože jím nedisponují.

Jestli chcete nějakou radu, milá Ingrid, měl bych třeba tuhle: Obklopte se méně značkovými rádkyněmi. Neboť ty stávající nejspíš budou – s prominutím – neuvěřitelné krávy.