Milá Ingrid!

Módní trendy produkuje - jak známo - módní byznys proto, aby se měl čím živit. A otiskují ho „lifestylové“ časopisy rovněž proto, aby se uživily (reklamou). Takzvané celebrity to nosí, protože si nemohou dovolit být „out“. A ženy to napodobují, protože taková je ženská přirozenost. To není nic proti módnímu byznysu, časopisům ani známým osobnostem. Ani proti ženám, které se snaží podle trendů za každou cenu oblékat. Ať si každý nosí, co uzná za vhodné. Ale pokud možno s rozumem. Dávám Vám za pravdu v tom, že člověk musí při volbě oblékání taky samostatně myslet a respektovat svůj typ a vkus. Má to ovšem svá ale…

Takzvané celebrity to nosí, protože si nemohou dovolit být „out“.

Být přiměřeně oblečená a upravená je jedním z projevů osobní kultivovanosti a úrovně. Oblečením vyjadřujete svou osobnost, dáváte najevo, kdo jste a jaká jste. Znáte písničku Voskovce a Wericha o tom, že „šaty dělaj člověka“? Přesně tak to je. Lidé Vás podle vzhledu a oblečení hodnotí víc, než byste si myslela. Bohužel. Vnitřní kvality člověka nejsou obvykle vidět na první ani na druhý pohled. Podle psychologických výzkumů první dojem rozhoduje. To znamená, že lidé si na nás udělají názor během několika prvních minut a ten už pak jen těžko a neochotně korigují. Vzhled a oblečení v tom hraje hlavní roli – odhadem 50- 55%. Dalších asi 38% prvního dojmu připadá na naši „řeč těla“ - jak se tváříme, pohybujeme, mluvíme. Jen asi ze 7% jde o to, co říkáme.

Být přiměřeně oblečená a upravená je jedním z projevů osobní kultivovanosti a úrovně.

Oblečení a image tedy není radno podceňovat. Kromě osobní záliby v nějakém stylu musíme respektovat svůj věk, typ postavy a společenskou situaci. Hranice mezi odvážným a trapným bývá totiž v módě velice tenká. (Co sluší 18leté dívce na školním mejdanu, může působit děsivě na 40leté ženě v divadle. I když je to „trendy“ oblečení. A máte pravdu, slovo trendy je skutečně příšerné :-)). Puberťáci rádi oblečením provokují a je to v pořádku - hledají svůj styl. V mládí a ve studentských letech (tak do 20-25 let) si člověk můžete dovolit experimentovat a nosit téměř cokoliv. Se stoupajícím věkem by už ale měla žena zhruba vědět, co jí sluší a postupně si najít svůj styl. Tou dobou už také funguje v nějaké profesní roli a tomu by se mělo oblékání v pracovní době přizpůsobit. Některé firmy či profese mají svůj nepsaný „dress code“ čili pravidla oblékání, která by měl respektovat i ten, kdo se ve volném čase obléká v jiném stylu. Hlavně to platí v profesích, kde jste ve styku s lidmi. Pokud se dress code nepřehání, má svůj smysl. (Představte si třeba, že přijdete na chirurgickou ambulanci s úrazem. Jak by na Vás asi působil lékař- pankáč s barevným čírem, piercingem v nose a tlustými řetězy na krku? Nebo ve škole - paní učitelka středního věku s nadváhou, vymóděná jako hippie a s vlasy do pasu? Trošku nevhodné, ne?) Jasně, máme svobodu vzít si na sebe cokoliv, ale musíme pak počítat s následky. Přinejmenším s tím, že budeme působit trapně.

Puberťáci rádi oblečením provokují a je to v pořádku - hledají svůj styl.

Určité ústupky dobovým trendům děláme všichni, aniž si to uvědomujeme. Musíme, pokud nechceme působit divně nebo směšně. Oblečení je prostě dobová záležitost a bylo by asi poněkud podivínské oblékat se jako před 100 lety nebo naopak jako ze science fiction. (Napadlo by Vás třeba nosit na hlavě šátek nebo čepec? Byly doby, kdy to bylo běžné.) Takže: Není dobré být otrokem módních stylů, ale zároveň je třeba jít trochu s dobou. Doporučuji, abyste si ani nadále nedělala hlavu ze značkových kabelek, „nové zimní kolekce “ a „trendy“(!) líčení. Spoléhejte na zdravý rozum, uměřenost a jen mírnou dávku extravagance. Držte se toho, co Vám sluší a co se Vám líbí, ale buďte sama k sobě kritická. Vyslechněte připomínky okolí a nechte (nebo nenechte) se jimi inspirovat podle svého uvážení. Buďte hlavně sama sebou.