Milá čtenářko,
úplně chápu Vaši bezradost a bezvýchodnost situace, ve které jste se v tuto chvíli ocitla.
Na jednu stranu máte strach o dceru, která je pro vás samozřejmě za všech okolností na prvním místě. Nechcete dopustit, aby jí do života zasáhl traumatický zážitek v podobě setkání s možným pedofilem (kterého jste navíc vy sama přivedla do rodiny, takže za něj cítíte zodpovědnost).
- Ale na druhou stranu nechcete přijít o fungující vztah.
Víte, že jakmile jednou před svým přítelem vyslovíte podobně závažné obvinění, už to nepůjde vzít zpátky. Víte, že ať už je Vaše podezření pravdivé, nebo ne, Váš přítel bude zapírat. A víte, že jakmile ho jednou vyslovíte, Váš vztah tím utrpí trhlinu.
Je to opravdu hodně těžné a nezáviděníhodné dilema. A asi jediný způsob, jak ho vyřešit, je zjistit s jistotou, na čem jste.
- Jak moc jste si v tuto chvíli svým podezřením jistá?
Příliš nerozumím tomu, co přesně znamená vaše věta, že „Vám stačil jediný pohled, abyste věděla, že je zle,“ když jste svého přítele přistihla, jak tajně pozoruje dceru při koupání.
- Chcete tím říct, že ji sledoval vilným pohledem? Anebo se při pohledu na ni dokonce uspokojoval?
V tom druhém případě asi můžete na veškeré pochybnosti zapomenout a nezbývá Vám nic jiného, než jednat – tedy vystěhovat dotyčného ze své domácnosti. Ale pokud šlo „pouze“ o nějaký pohled, který Vás znepokojil, možná by bylo na místě ještě dát vašemu příteli šanci. Mohla byste mu například (pokud možno bez pláče a výčitek) vyložit celou situaci a navrhnout mu, aby podstoupil sexuologické vyšetření. Při něm se dají pedofilní sklony myslím zcela jednoznačně odhalit, takže potom byste oba znali pravdu – jakkoli by pro Vás mohla být bolestná.
Ještě poznámku na závěr. Myslím, že existuje mnoho pedofilů, kteří se svou úchylkou žijí, aniž by někdy zneužili nějaké dítě – své pohnutky prostě dokážou ovládat. Je ale úplně pochopitelné, pokud s takovým člověkem i přesto nebudete chtít sdílet svou domácnost a svůj život.