Vážená redakce, milé čtenářky,
budu ráda, když mi poradíte s mým problémem, protože se za něj natolik stydím, že nevím, na koho jiného bych se obrátila. Vdávala jsem se ještě na škole a velmi brzy se mi narodila moje dcera.
- Dnes je jí 12 let a už nějaký čas žijeme bez jejího otce.
Prostě jsem se rozvedla, to se v dnešní době stává. Už když jsem se rozváděla, líbil se mi jeden kolega z práce. Byl mi velkou oporou, vždy si vyslechl všechny mé stesky. Po delší době jsme se začali víc než přátelit a časem se k nám nastěhoval.
- Byl opakem mého bývalého manžela.
Nakupoval, vařil, často dceru vyzvedával ze školy… Co víc bych si mohla přát?
Všechno bylo dlouho ideální. Ani jsem nemohla uvěřit, že mě potkalo takové štěstí. Můj bývalý manžel měl násilnické sklony, často se vracel domů opilý, někdy vůbec. Co od nás odešel, neposlal dceři dokonce ani k jejím narozeninám žádný dárek. Nic. Jako kdybychom neexistovaly.
- Platil alimenty, to ano, ale dcera byla velmi zklamaná, když se nepřišel podívat ani na Vánoce.
S mým novým partnerem si od začátku dobře rozuměla. Dokonce jsem někdy trochu žárlila, protože když jsem se vrátila z práce, většinou byli zabráni do nějaké společné aktivity.
- Hráli hry, dívali se spolu na filmy, prostě si užívali společné chvíle.
Před časem jsem svého přítele ale přistihla, jak se na mou dceru dívá tajně při koupání. Stál u otevřených dveří do koupelny a mě stačil jediný pohled, abych věděla, že je zle. Až zpětně jsem si uvědomila, že opravdu vyhledával její blízkost, hladil ji víc, než by asi měl jako v podstatě cizí člověk.
- Úplně mě zachvátila panika. Nevím, co mám dělat.
Nic jsem mu neřekla, ale jsem uzlíček nervů. Snažím se odcházet dřív z práce, aby s ní nebyl sám, hlídám každý její krok. Začíná to být k nevydržení. A on je přitom stále tak laskavý a starostlivý. Je sice pravda, že o mě už nejeví takový zájem jako dřív, ale snad si to jen namlouvám.
Prosím, co mám dělat?
Čtenářka Kafe.cz
Přečtěte si