Co třeba další dítě, nebo hobby?
Milá Alice,
z vašeho dopisu jsou cítit rozpaky. Máte pocity, které sama vnímáte jako nelogické a trochu nepatřičné. A řada lidí si skutečně pomyslí „Co jí chybí? Ať je ráda, že je ráda!“ Není to ale tak jednoduché.
Je pravda, že to dobré v životě nesmíme brát jako samozřejmost. Obecná tendence (zvláště v Čechách) je spíš opačná: soustřeďujeme se spíš na to, co je špatné, co nemáme, co nejde. Pro spokojený život je naopak potřeba vnímat víc to pozitivní a těšit se z něj, třeba i z maličkostí. Na druhé straně potřebuje člověk nějaký „hnací motor“ – cíl, smysl, motivaci. A to vy teď postrádáte a odtud pramení váš neurčitý pocit nespokojenosti.
Je jen dobře, že své pocity vnímáte a snažíte se v nich vyznat. To, co popisujete, je přirozené lidské hledání nových cílů a motivací, když jsme ty dosavadní naplnili.
Máte pocity, které sama vnímáte jako nelogické a trochu nepatřičné. A řada lidí si skutečně pomyslí „Co jí chybí? Ať je ráda, že je ráda!“ Není to ale tak jednoduché. |
V západní společnosti nemusí většina lidí bojovat o každodenní přežití, proto se může víc soustředit na své „nadstavbové“ potřeby. Velká část světa takové štěstí nemá. Měli bychom si to připomínat pokaždé, když jsme otrávení a frustrovaní ze svých „miniproblémů“. Kdybyste se narodila např. ve střední Africe, měla byste teď asi úplně jiné starosti. Myslete na to a těšte se ze svého života, nedovolte si být nespokojená .
Tím samozřejmě nechci říct, že se máte jen kochat svým relativním štěstím a přestat plánovat a usilovat o něco nového. Jste nejspíš typ aktivní osobnosti, která vyhledává akci a potřebuje stále za něčím jít. Respektujte svoji přirozenost a vytvářejte si nové plány,cíle a úkoly. Jen přitom nezanedbejte to, co už máte (třeba partnerský vztah). Také ve výchově dětí toho máte ještě hodně před sebou.
Tady jste, myslím, podcenila, co vás s dvěma dorůstajícími kluky ještě čeká. Musíte je provést pubertou, pomoci jim v nasměrování jejich vlastního života, partnerských vztahů… Budete mít co dělat. A pokud jde o děti, máte pocit, že jste své mateřské potřeby naplnila ? Co třeba ještě jedno dítě? Věk na něj máte akorát…
Tady jste, myslím, podcenila, co vás s dvěma dorůstajícími kluky ještě čeká. Musíte je provést pubertou, pomoci jim v nasměrování jejich vlastního života, partnerských vztahů… Budete mít co dělat. |
Je prostě spousta oblastí, do kterých byste mohla svou energii nasměrovat. Hledejte, která je pro vás ta pravá. Vemte to do ruky :-)!