Jana (42): Manželova milenka mi otevřela oči. Konečně jsem šťastná...

Jana (42 let): Manželova milenka mi otevřela oči

„Ahoj, promiň, zdržím se v práci. To víš, ten nový projekt... S večeří na mě nečekejte, přijdu pozdě.“ Pokolikáté v posledních měsících jsem už takovou smsku od manžela četla? Dřív bych tomu i věřila, ale teď... Ano, viděla jsem ten Karlův nový projekt. Dlouhonohý, černovlasý, s postavou jako Angelina Jolie a v modelech, které určitě nenosí půlka Prahy.

Ten pitomec si ji ani nesmazal...

Je to tak tři měsíce zpátky, kdy jsem zjistila, že Karel někoho má. Vlastně to byla úplná náhoda. Šla jsem pro novou kartu do banky, která sídlí vedle budovy, kde manžel pracuje. Chtěla jsem ho překvapit a vzít ho na oběd. Překvapení ale čekalo na mě, když jsem viděla manžela, jak vychází z domu a vedle něj kráčela ONA! Normální oběd mezi kolegy? Jasně mohlo se to zdát, ale ty pohledy, které na ni vrhal, ty nenápadné doteky. Jenom hlupákovi by to nedošlo. A pak jsem si najednou spojila všechny ty výmluvy na spoustu práce, přesčasy a podivné služební cesty, noční smsky a telefonáty, o kterých mi tvrdil, že mu volají z práce, protože se vyskytl nějaký „problém“. Večer mi to nedalo a když Karel usnul, vzala jsem mu ze stolu mobil a podívala se do něj. Našla jsem zprávy, které si s ní psal. Už nebylo pochyb... „Miláčku, chybíš mi, stýská se mi po tobě. Chci se s tebou zase milovat...“ A ten pitomec si je ani nesmazal!

Chtěla jsem ho zabít!

Vjel do mě vztek a měla jsem sto chutí ho vyhodit z domu, uškrtit ho, zbít ho, shodit ho ze schodů... A pak jsem si uvědomila, že nic z toho by mi úlevu nepřineslo. Celou noc jsem nespala, převalovala jsem se v posteli, v hlavě mi hučelo a před očima se mi stále objevovala scéna, jak si manžel užívá s tou courou, zatímco já se mu starám o děti a o domácnost. Proboha, co jenom budu dělat? A co naše děti? Mám se s ním rozvést? Zůstat s dětmi sama? Jako trenérka jógy na volné noze bych to asi finančně neutáhla.

Upřímná slova jsou nadevše!

Rano jsem poslala děti do školy s manželem a vymluvila jsem se, že zůstanu doma, protože mi není dobře. Musela jsem vymyslet, co dál. Vtom zazvonil mobil. Moje starší sestra. „Čau, ségra, co se s tebou děje, že se ani neozveš? Nechceš zajít na kafe?“
„Ahoj Peti, spíš bych potřebovala něco silnějšího,“ odpověděla jsem jako duchem mimo.
„Aha, problém,“ vytušila Petra. „Jedu za tebou. Jsi doma? Budu tam za půl hodiny.“
Když přijela, stačilo jí, aby se na mě podívala. Rozbrečela jsem se a všechno na ni vysypala.
„Je to hajzl, normální syčák. Jak mi to mohl udělat?“ Nestačila jsem vytahovat kapesníky z krabičky. „Doma má všechno, skáču kolem něj, dělám programy na víkendy, abychom byli celá rodina pohromadě, vařím mu jeho oblíbená jídla, milujeme se, kdykoli si vzpomene, a on si klidně najde takovou, takovou...“
„Hele, Jani, je to sice syčák, ale zkus si upřímně říct, proč to vlastně udělal.“
„Jak to myslíš? Dělám pro něj všechno!“
„No právě, děláš pro něj všechno! Máš pocit, že musíte být pořád spolu, a když chce dělat něco sám, když chce vyrazit s kamarády ven, dáváš mu najevo, že je sobec, který nemyslí na rodinu. Prostě ho dusíš. A promiň, ale kdy jsi ho naposledy za něco ocenila, pochválila? Kdy jsi mu řekla, že ho máš ráda? Já se vám do toho nechci plést, ale už dlouho to pozoruju, chováš s k němu jako k dítěti, a ne k partnerovi. A podle těch esemesek ona mu dává ten pocit, že je prostě chlap.“

Přestala jsem vařit teplé večeře

Petra mě naštvala. Místo aby stála při mně, ještě ho brání! Ale bohužel jsem si musela v duchu přiznat, že na těch jejích slovech něco je. Dusila jsem manžela tím, že jsem se ho pořád snažila připoutávat k sobě a k rodině. Upírala jsem sama sobě právo na čas jen pro sebe, a proto jsem měla pocit, že na něj nemá právo ani Karel. Nedovolila jsem mu, aby v rodině cokoli rozhodl, cokoli zařídil, peskovala jsem ho za to, když v obchodě koupil špatný chleba, jako by to byla největší tragédie na světě. A taky jsem si uvědomila, že mám Karla pořád ráda a nechci ho ztratit. Tak co s tím? Musím něco změnit. Radikálně, jinak manžela ztratím.

První věc, kterou jsem udělala, byla ta, že jsem si vyhradila dva večery v týdnu, kdy chodím na kurz kreslení a masáže, což jsem vždycky chtěla. Manžela jsem poslala na jeho oblíbený squash s kamarády. Přestala jsem vařit teplé večeře. A postavila jsem manžela před to, že letošní dovolenou naplánuje on. Nechápavě se na mě podíval, ale nic nenamítal.

Jsem za tu lekci ráda

To jsou sice jen první krůčky, ale díky nim se začínám cítit sebejistější a spokojenější, víc si užívám času pro sebe a nesnažím se za každou cenu všechno podřizovat rodině. A asi je to vidět. Karel si mě občas prohlíží, jako by mě nepoznával, ale já mu nic neprozradím. Aspoň zatím ne. A možná nikdy. Svým způsobem mě baví, jak je najednou nejistý on. Chodí domů včas, přestaly noční telefonáty a esemeskování, dokonce mi minule koupil po dlouhé době kytku. Uvidím, co bude dál. Na jednu stranu jsem ráda za tu lekci, kterou jsem dostala, abych se konečně probrala a změnila svůj život, na druhou stranu si říkám, jestli to nešlo i bez ní.  

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky