Vážená Moniko,

musím přiznat, že tón Vašeho dopisu mě místy trochu zaráží. O svém příteli mluvíte s takovým despektem, s takovou shovívavou přezíravostí (že je zchátralý, že moc fandí fotbalu, že se blbě obléká, že má nadváhu), až si člověk říká, proč o něj vlastně tolik stojíte. Jako byste mluvila o nějakém trabantu, který bohužel za moc nestojí, ale stejně o něj musíte pečovat, protože na jiné auto momentálně nemáte. Anebo jako byste si stůj co stůj chtěla dokázat, že jste to Vy, kdo má ve Vašem vztahu navrch.

Sama sebe nejspíš vidíte jako ženu, která má ráda věci pevně ve svých rukou. „Nejste přece žádná začátečnice.“ „Dál jste ho pečlivě střežila.“ „Vám musí být vděčný a milovat Vás.“ Jenže vskrytu duše jistě tušíte, že lásku druhého člověka mít plně pod kontrolou prostě nemůžete, ani kdybyste se na hlavu postavila.

  • Sama jste to zjistila: Můžete mu vymazat e-maily a esemesky, ale myšlenky mu vymazat nedokážete.

Ano, v lásce se může stát i něco tak zcela šokujícího, jako že obézní, alkoholu holdující fotbalový fanoušek ve vytahaném svetru přestane milovat reprezentativní padesátnici, která se obléká jako dáma.

Moniko, Váš dopis mi není moc sympatický, ale otázka, kterou si v něm kladete, je jedna z těch, o kterých sama často přemýšlím. Jak poznám, že mě muž miluje? Přesněji řečeno, jak to poznám v dlouhodobém vztahu, v němž odezněla fáze prvotní romantické zamilovanosti? Často si kladu otázky jako: Co když je můj muž se mnou jenom kvůli dětem? Zůstali bychom spolu, i kdybychom je neměli?

  • Myslím si ale, že zodpovědět otázku jediným slovem „miluje“/“nemiluje“ je skoro nemožné.

Zkuste si raději položit jiné, dílčí, ale možná důležitější otázky. Máte si o čem povídat? Děláte doma něco společně? Sdílíte něco, co máte oba rádi? Těšíte se na něco společného? Právě tohle jsou přece pouta, která drží vztah pohromadě i po mnoha letech.

Přestaňte ho zbytečně „střežit“ a rýpat se v tom, jestli Vás „miluje“, a zkuste mu navrhnout nějakou společnou zábavu. Třeba projednou odložte kostýmek, natáhněte si jeden z jeho vytahaných svetrů a jděte s ním na fotbal. Na závěr mi dovolte ještě jednu rýpavou poznámku. Vašemu vztahu rozhodně neprospívá, když ve svém partnerovi vidíte méněcenného chudáka, kterého „nenápadně přetváříte k obrazu svému“. Pokud o něm takto smýšlíte, a navíc se k němu podle toho i chováte, nemůžete se divit, když si začne dopisovat se ženou, která k němu možná vzhlíží, obdivuje ho, vidí v něm skutečného chlapa.

Existuje přece nějaký důvod, proč jste se do svého partnera zamilovala, proč si ho vážíte, proč jste s ním začala žít. Myslím tedy ještě nějaký jiný důvod, než že to byla „výhodná partie“. Tak si na ten důvod prosím vzpomeňte. A dejte mu to najevo.