Já chci jet k moři, můj partner zase lézt po horách

Nemyslím si, že je dobře, když lidé, kteří chtějí sdílet svůj život, tráví dovolenou odděleně. Život je příliš krátký a naše pracovní doba během roku příliš dlouhá, takže dovolená je jednou z mála příležitostí, kdy spolu můžeme strávit trochu času.

Jenomže já a můj muž máme o trávení volna také diametrálně odlišné představy. V průběhu let jsme ovšem objevili model dovolené, který funguje….

Dovolená v knihovně

Můj manžel je pecivál. To není výtka, ani si nestěžuju, je to pouhé konstatování a přesný popis jeho nejoblíbenějšího způsobu trávení dovolené. Kdyby mohl, prožil by celé prázdniny na chalupě, zavrtán v posteli četbou beletrie i literatury faktu.

Dokud jsme neměli děti, nevadilo to. S radostí jsem se přizpůsobila. Během naší první společné dovolené jsme spolu takto přečetli celé Souostroví Gulag (má tři svazky) a za tichých večerů na verandě se obracení stránek harmonicky snoubilo s kuňkáním žab z nedalekého rybníka. Pak se nám ale postupně narodily dvě dcery a čtenářská idyla skončila.

Jakmile odrostly kojeneckému věku, vyvstala totiž potřeba je během dovolené nějak zabavit. Jako nejefektivnější způsob se ukázal model trávení dovolené s několika rodinami našich kamarádů, vybavenými stejně starými potomky. Z naší partičky se postupem času stal postrach majitelů penzionů po celém Česku a Moravě, od Jizerských hor přes Lipno až po Vysočinu a Jeseníky. Jen si představte, že do vašeho penziónu vtrhne smečka sedmnácti dospělých a stejného počtu dětí od dvou do šesti let (včetně několika psů od jezevčíka po obřího ridgebacka): děti nejvíc ze všeho touží po tom, udělat z objektu kůlničku na dříví, zatímco dospělým jde hlavně o to, aby o svých potomcích pokud možno nevěděli… Pokud se nám nepodaří zaplnit celý penzion a k našemu turnusu se přifaří jedna či dvě cizí rodiny, okamžitě se dostávají do pozice tichých outsiderů, kteří si první půlku týdně stěžují personálu a druhou půlku týdne se zabarikádovávají ve svém pokoji či chatce.

Spolu i odděleně

Pravda, můj manžel se svými knihami do tohoto hlučného spolku příliš nezapadá. Ale výhodou našich hromadných dovolených je nejen to, že děti se zabaví navzájem (likvidováním vybavení penziónu, ranými sexuálními experimenty a dalšími činnostmi rozvíjejícími tělo i ducha), ale i to, že já a můj muž, byť vybaveni odlišnými zájmy, můžeme trávit dovolenou tak trochu spolu a tak trochu každý zvlášť. Zatímco manžel zůstává na pokoji se svými knihami, já se přidám k akčnějším členům našeho spolku a vyrazíme společně například na výlet. Večer si pak navzájem sdělíme své výletní a literární zážitky a oba jsme spokojeni.

Ani jeden z nás se z prázdnin nevrací s pocitem, že musel dovolenou protrpět, aby vyhověl tomu druhému.