Rána z čistého nebe

Ještě před půl rokem jsem se vznášela na obláčku pohody a do klubu padesátnic vcházela jako sebevědomá žena ve spokojeném manželství. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak rychlý životní obrat mě čeká. A že za ním bude stát ten, pro kterého bych dýchala a věřila ve vzájemnou lásku a respekt, dokud nás smrt nerozdělí. Zřejmě jsem opomíjela varovné signály a žila jen pro to, co bylo zalité sluncem.

V den mých padesátých narozenin se sešlo široké příbuzenstvo a přátelé, aby mi popřáli všechno dobré do nové životní etapy. Bylo to příjemné setkání. Dlouhé hodiny jsem rozbalovala dárky, četla nejapná přání upozorňující na čarodějnický věk a rozšiřovala sbírku archivních vín. Manžel se nebavil zdaleka tak dobře. Seděl u grilu a poctivě poléval kýtu marinádou. Ten den jsem na dárek od něj čekala marně.

Jako v pohádce

Druhý den po snídani se ke mně naklonil, předal mi tajemnou obálku a průvodní komentář: "Doufám, že jsem vybral správně. Užij si to na maximum, nehleď na rodinu ani na peníze. Chci, abys věděla, že ty roky s tebou stály za to. A teď můžeš mít, co si jen zamaneš." Jeho slovům jsem nevěnovala až takovou pozornost, protože oči se mi zalily slzami.

Dostala jsem vysněný týdenní wellness pobyt v lázních na Slovensku. Byla jsem štěstím bez sebe. V tu chvíli jsem ho měla ještě o kapku radši. Když mě byl o měsíc později vyprovázel na nádraží, padla jsem mu kolem krku a naposledy mu z celého srdce poděkovala. Pak už jsem měla v hlavě jen uvolňující masáže, rašelinové zábaly a týdenní relax. Netušila jsem, že je to jen špinavý trik a manžel bude mít celý týden napilno.

Když muž miluje ženu

Cesta byla dlouhá. Nadšení mě přemáhalo a bránilo mi ve spánku. Nakonec jsem se nechala houpavým pohybem vlaku ukolébat a probudila se těsně před cílovou stanicí. Hluboký nádech a výdech. Týden pohody přede mnou. Užívala jsem si přesně tak, jak mi muž doporučil, ale ve vší počestnosti. I když se mi muži dvořili a zkoušeli galantní "lázeňské" triky, já zůstala věrná.

Jejich snaha mi přišla roztomilá, ale mám své hranice. Předposlední večer jsem trávila jako obvykle u stolu s drinkem a u poslechu živé hudby. Náhle se přitočil muž, který po mně od začátku mého pobytu pokukoval a nesměle mě požádal o tanec. Zábava byla v plném proudu a já poznala první tóny písně "Když muž miluje ženu" od Michaela Boltona. Tu píseň zbožňuji. Je to NAŠE píseň. Ta, která nás svedla dohromady a provází celým životem. Vymluvila jsem se na únavu a utíkala do svého pokoje. Poslední den a cestu domů jsem strávila myšlenkami na svého muže.

Důstojně?

Ve zmatku jsem nemohla najít klíče a zazvonila jsem. Dobývala jsem se do vlastního bytu. Z vedlejších dveří vyšla sousedka a v jejích očích jsem zahlédla stopy lítosti. Zrovna se nadechovala, aby mi cosi objasnila, když mi muž konečně otevřel. Rázný krok mě rychle přešel. Hned v předsíni stály kufry a z obývacího pokoje jsem slyšela ženský smích. Ani mě nepozdravil, pochopila jsem. "Užila sis to v lázních? Víš, prostě se to tak stalo. Chtěl jsem se rozloučit důstojně." Mlčky jsem vešla do kuchyně a otevřela šuplík. Oba popostoupili o pár kroků dozadu. S paličkou na maso jsem přešla místnost a vší silou udeřila do gramofonu a desek. Roztříštily se na kusy. Spadl mi kámen ze srdce, polkla jsem nahlas, odešla středem a kufry si nechala poslat ke kamarádce. Dodnes nevím, co jsem přehlédla, ale půl roku po jeho odporné zradě začínám znovu žít.