Pokud hledáte nové zaměstnání, mohl by vás zajímat návod, jak sepsat životopis.

Už dva roky pracuji v provozu. Práce u pásu sice nezapadá do mého životního plánu, ale po rozvodu a strmém pádu rodinného rozpočtu nebyla jiná možnost. Na rutinní práci jsem si brzy zvykla, jen se mi stále těžko přežívají noční směny. Nutnost ale není to jediné, co mě v práci drží. Pár měsíců zpátky se vyměnilo vedení a na nás dohlíží "mladý zobáček", jak ho mé kolegyně uštěpačně nazývají. Samozřejmě neprotestuji, abych zbytečně nevyčnívala z kolektivu, ale imponuje mi od první chvíle. I když si se mnou život pohrál, nerezignovala jsem na vzhled ani všeobecný přehled, někdy proto působím mezi svými kolegyněmi poněkud nepatřičně. A právě to přivábilo nového šéfa.

Jen mezi námi

Náš vztah podléhal nejvyššímu utajení, jeho zveřejnění by neprospělo ani jednomu z nás. Choval se galantně, hýčkal mě, diskutovali jsme, bavili se a prožívali romanci jako z příběhů Rosamunde Pilcher. Za vstupní branou fabriky se ale měnil v nelítostného šéfa a jeho podřízení pro něj byli lovnou zvěří. Nezajímalo ho, kdo přežije. I když jsem měla pocit, že jsem v potravním řetězci výš než moje kolegyně, trávila jsem s nimi tolik času, že část jejich života jsme spolu museli chtě nechtě sdílet.

Zlomil ji

Kolegyně Radka mi z nich byla nejbližší. Její životní příběh nepatří mezi nejveselejší. Poslední dobou se ale na její lince kupily zmetky a to vzbudilo mou zvědavost. Za tělem bez duše stála tragická smrt obou rodičů a marná snaha o početí. Soucítila jsem s ní. Snažila jsem se její chyby maskovat nebo brát na sebe, ale bystrému oku vedení nakonec neušla. Byl lišácký a vyžádal si ji k sobě do kanceláře. Jakmile vypátral, kde je problém, začal útočit na její nejniternější pocity. V souvislosti s prudkým poklesem jejího pracovního výkonu zmiňoval smrt rodičů, kteří se už nemohli na neschopné dítě déle dívat, i neúspěch v početí, protože by bylo k ničemu plodit další mudly s tak nízkou pracovní morálkou. Bledla, ztrácela sílu i stisk, třásla se a očima těkala po hale a hledala pochopení. Marně. Ukrajinské kolegyně byly rády, že se pozornost konečně neupírá na ně. Já jsem prohrála vnitřní boj a žila dál pro pár hezkých chvilek s despotou.

Ve vlastním zájmu

O pár týdnů později se psychicky zhroutila. Doufám, že časem a ve vlídnějším prostředí najde ztracenou rovnováhu. Já se to nedozvím, patřím mezi ty, kteří ji zradili, když lapala po dechu. Stojím na rozcestí. Na jedné straně mnou zmítá láska a divoké city, na druhou stranu je mi zle ze mě samotné, jak jsem mohla takovému jednání přihlížet? Je těžké být soudcem vlastní osobě.