Irena (40): Zamilovala jsem se do vězně, chci si ho vzít!

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Kontakt na Mirka jsem dostala od své dobré známé, která už léta pracuje s vězni. Začali jsme si psát a já se do něj zamilovala.

Psychopata poznáte, pokud budete vědět, jak na to. Návod najdete v galerii.

Mirek si odpykává sedmiletý trest za loupežné přepadení. Odseděl si už dva roky a až bude mít za sebou polovinu, může požádat o podmínečné propuštění. Nikdy před tím se trestné činnosti nedopustil. Každý člověk se může někdy ve svém životě dostat na scestí! Mirek upadl do dluhů, byl zoufalý a zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

Jeho příběh je až trochu tragikomický. Vypovídá o jeho nezkušenosti v „oboru“ kriminálních činů. Šel vyloupit pobočku banky s dětskou pistolkou, a když pak doběhl s penězi, které mu vyděšená úřednice vydala, k autu, nepodařilo se mu samou nervozitou nastartovat. Policie ho dostala naservírovaného i s oblohou.

Naděje téměř zemřela

Šel do vězení a manželka se s ním krátce nato rozvedla. Není divu, že se cítil sám a že si chtěl dopisovat se ženou přiměřeného věku, svobodnou nebo rozvedenou. Je mi sice už čtyřicet (Mirek je o pět let starší), ale vdaná jsem nikdy nebyla. Prožila jsem pár lásek, jedna trvala téměř 10 let, jenže můj milý se nakonec oženil s jinou. Tři roky jsem se ze zrady vzpamatovávala.

V podstatě jsem přestala doufat, že ještě někdy poznám muže, který by mi imponoval. Kterému bych důvěřovala a dokázala ho milovat. A opravdu nikdy by mě nenapadlo, že to bude člověk odsouzený za závažný trestný čin. Když za mnou kamarádka přišla s návrhem, zda si nechci dopisovat s jedním vězněm, málem jsem odmítla. Jenže pak mi vyprávěla Mirkův příběh a jeho osud mě zaujal. Rozhodla jsem se, že mu napíšu. Pokud se z něj vyklube podivné individuum, můžu přece korespondenci kdykoli ukončit.

Jenže Mirek psal jako kultivovaný, vzdělaný a inteligentní muž. Naše dopisy byly zpočátku váhavé, ale pak jsme si začali sdělovat vše, co prožíváme, běžné věci, i ty zlé, svěřovali jsme si své drobné radosti, které nám zpříjemňují život. Věděla jsem, že moje dopisy usnadňují Mirkovi jeho pobyt ve vězení, a mně zase přinášely útěchu v mé samotě.

Časem jsme si začali na papíře tykat a já zjistila, že netrpělivě čekám na každou jeho zprávu. Jako bych ho znala osobně už léta. Nevím, jak se to seběhlo, ale zamilovali jsme se do sebe. Věřte nebo ne, i láska na dálku může vzkvétat. Bez objetí a bez sexu.

Báseň v dopise

Mám doma schovaných pár milostných dopisů ještě z mládí, ale žádný se nedá srovnat s těmi, co mi posílá Mirek. A jak něžnými jmény mě oslovuje! Udivuje mě jeho bohatý slovník a dojímá mě jeho hluboká citlivost. Každý dopis je báseň v próze!

Kamarádku, která má naši lásku tak trochu na svědomí, můj vztah k Mirkovi znepokojuje a dokonce lituje, že mě do korespondence zatáhla. „Kdybych byla věděla, že se takhle poblázníš, nikdy bych s tím nápadem nepřišla,“ rozzlobila se na mě poté, co jsem jí oznámila, že se hodlám za Mirka provdat. Už jsme se na tom dohodli.

„Něco jiného je s někým si psát a něco jiného s ním žít,“ kázala. „Neříkám, že není v podstatě slušný chlap, ale vztah nemůžeš stavět jen na dopisech. Ty si člověk předem promyslí a představuje v nich jen tu část své osobnosti, kterou chce veřejně ukázat. A každý předvádí svou lepší stránku.“ Kamarádka mi svatbu vymlouvá, o mé matce nemluvě. Ta úplně šílí. Dokonce i já začínám trochu pochybovat. Jenže jsem dala Mirkovi slib. Copak ho můžu zklamat?

Irena

Láska, nebo kalkul za mřížemi?

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • Až zpětně s mnoha životními zkušenostmi dokážu ocenit průpovídky našeho poněkud svérázného gymnaziálního matikáře. K nejoblíbenějším patřil výkřik: „Pane Bože, do čehos to duši dal!“ Chce se mi ho použít v případě Ireny, která by si měla pečlivěji vybírat své kamarádky. Třeba tu, která ji „uvrtala“ do korespondence s Mirkem. Pokud pracovala s vězni, tak přece mohla tušit, jak rizikové může být podobné počínání pro emočně vyprahlou ženu na prahu čtyřicítky! Stačilo pár dopisů a Irena je v tom až po uši.
  • Mirkův talent volit vhodná slůvka už jen dokonal dílo zkázy. Ireně nasadil hodně růžové brýle. Chudák malý, vždyť měl jen smůlu, upadl do dluhů, proto pouze tak trochu vyloupil banku. Upadnout se dá na lyžích nebo na kluzkém chodníku, dluhy si však zpravidla naděláme sami!
  • Těch sedm let natvrdo také nedostal proto, že byl jen smolař. Irena je přesvědčená, že i láska na dálku může vzkvétat, bez objetí, bez sexu. Může, bohužel. Absence kontaktu vytváří totiž pole pro nejrůznější fantazie a idealizace.
  • Se vztahovým kaskadérstvím hraničí závěrečná slova Ireniny zpovědi: „…i já začínám pochybovat. Jenže jsem dala Mirkovi slib. Copak ho můžu zklamat?“ V závěru Jirotkova Saturnina se můžeme setkat s Agenturou pro uvádění pohádkových příběhu na pravou míru. Dovolte mi, abych se o něco podobného pokusil. Mirek by mohl být malý, byť docela inteligentní podvodníček. Dostal se do finančních potíží, a tak se je rozhodl řešit nevydařenou loupeží. V kriminále se nudil, korespondence s Irenou byla pro něj na čas docela příjemné zpestření. S blížícím se koncem trestu však musí řešit i docela přízemní otázky - kam půjde a z čeho bude žít. Nesplacené dluhy mu nikdo neodpáře. Prostřednictvím Ireny by mohl zabít obě mouchy jednou ranou: do jejího bytečku by se přece vešli a snad má za ty roky naspořenou i nějakou korunu!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky