Hanky blog: Žere nebo nežere?

Dostala se mi do ruky kniha „Zas tak moc tě nežere“. Musím říct, že jsem se horko těžko pročetla přes první dvě kapitoly, pak jsem dala závěr a knížku odložila. Rady v ní obsažené už tu byly asi milionkrát.

Ale seznamování je v dnešní době singles evidentně dobrý byznys, tak proč to, co platí už po několik generací – totiž, že o ženu má usilovat muž a ne naopak, a když neusiluje, nemá zájem, čili ženu zas tak moc nežere – nezpracovat do knihy. Je fakt, že jsem si něco osvěžila a připomněla a hodlám se tím řídit. A čím? Neposlouchat řeči, že je přece emancipace, chlapi si netroufají apod. O chlapa, který si netroufá, totiž nestojím. Takže když nepíše, nevolá, neuhání, chce to zachovat klid, otočit list, zapomenout a jít dál.

Ale co dělat, když vás žere někdo, o koho nestojíte a NE nebo ignorování nepomáhá? Jak ho odkázat do patřičných mezí, aniž byste mu způsobila velkou citovou újmu a slušné odmítnutí nepomáhá?

Jednoho takového nápadníka mám. Osobně jsme se nikdy nesetkali, začalo to výměnou mailů, já už po pár emailech věděla, že z mé strany ne, on pořád naléhal na setkání. Chtěla jsem to nechat vyšumět, tak jsem rande odmítala. Stejně navrhoval termíny, kdy jsem nemohla, až mi po jednom takovém odmítnutí schůzky napsal sáhodlouhý a dotčený email. Musím říct, že to nebylo příjemné, ale byla jsem ráda, že se to vyřešilo tak nějak samo. Ale kdepak. Asi za týden napsal znova, že se omlouvá a rád by se sešel. Kamarádka radila, ať mu napíšu, že už někoho mám, ale já šla do pravdy a napsala mu, že se scházet nechci, protože podle mě se k sobě nehodíme. Odepsal, že si to teda nemyslí, ale dobrý, že bude hledat dál a někdy napíše. Napsal. Za pár dní. Že přece jen chce na to kafe a že bude v Praze atd. Vymyslela jsem odpověď, po které by se snad každý kluk, kterého znám, urazil (mimochodem, nedávno se jeden muž, který mi napsal sms, já jeho číslo neměla uložené a jméno mi taky nic neřeklo, urazil, když jsem ho poprosila, ať se připomene) a poslal mě někam, a to, že tedy za tu výdrž s ním na kafe možná i zajdu, ale nic víc. Myslela jsem, že to zabere. Nezabralo. Hned další mail byl o tom, jak je nadšen a že se přece nemusíme hned brát, ale…. Na to se dalo říct jen to, že brát si ho fakt nehodlám a kafe že by bylo stejně jen za výdrž. Zatím mlčí, tak snad mu to došlo a jestli ne, začnu mlčet já. To snad zabere. Já na jeho místě už bych na mě byla uražená dávno a vykašlala se na to.

Co děláte vy, když vás žere až moc a vy o něj nestojíte? Co se vám osvědčilo?

P.S.: Holky, všimly jste si, že ten, který by nás měl žrát, tak nežere, a ti, o které nestojíme, nás žerou? Není to nějaký Murphyho zákon?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky