Řekla jsem si, že si musím urychleně nasadit nějakou terapii, jinak už z toho ucviknu - v předvánočním čase večírků a potkávání lidí, které jsem dlouho neviděla, jsem se samozřejmě nevyhnula otázkám typu „už máš chlapa?“, „proč ne?“ atd., které mě přiváděly k šílenství. Jako terapie se nabízely dvě možnosti: 1) zabrousit na seznamku, 2) dát si červený a k němu dobrou knihu. Nakonec jsem to zkombinovala, otevřela si červený, zapnula internet a dala se do hledání pana Pravého.
Hodně z vás v diskusích pod články psalo, že jste na toho vašeho pana Pravého narazily právě na internetu, čímž jste mi dodaly sílu to znovu zkusit. Ale nevím, možná jsem přehnaně kritická a náročná nebo jsem navštívila špatné stránky, ale výběr nic moc. Já tedy rovnou vyřazuju:
- Ty, kteří dělají velké hrubky (u cizinců jsem samozřejmě shovívavá, ale zase cizince nechci, takže...)
- Cizince
- Ty, kteří začínají inzerát slovy: „Normální kluk hledá…..“ nebo „Normální kluk hledá obyčejnou holku“. Myslím, že žádná z nás (aspoň podle rychlého výzkumu u mých kamarádek) nechce normálního kluka - většina z nás si to přeloží jako nudný, a taky se žádná z nás necítí jako obyčejná holka
- Ty, kteří začínají: „Ahojky“, „Ahojík“, zkoušejí napsat text romanticky např. „Princ hledá princeznu, květinku apod.“ – přesně si nepamatuju, protože nad takovým textem se zasměju, zjistím, že mu vlastně nerozumím a zapomenu
- No a v neposlední řadě ty, jejichž kritériím neodpovídám, ale to dělá asi každá z nás. Přece nebudu odpovídat na inzerát typu: „VŠ, 34/190, nekuřák, abstinent, zajištěný – vlastní byt a auto – hledá dlouhovlasou blondýnu do 30 let, s mírami Claudie Schiffer, VŠ – nejlépe genetickou inženýrku, finančně zajištěnou, s vyřešenou minulostí, kladným vztahem ke sportu, dětem, domácnosti:-) Jj, to jsem trochu přehnala, ale na pár inzerátů hledajících supermana v sukních jsem narazila, tak jsem si dovolila malou nadsázku.